1. Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne
opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
2. Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu
věčného.
3. A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
4. Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru
nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
5. Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,
6. Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět
sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7. Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí
bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od
Boha.
8. Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení,
jejížto konec bývá spálení.
9. A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících
k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10. Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na
pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše
svatým, a ještě sloužíce.
11. Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu
opravdovou pilnost plné jistoty naděje,
12. Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru
a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
13. Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho
většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
14. Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15. A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16. Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi
konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17. A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení
neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18. Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby
Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k
obdržení předložené naděje.
19. Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející
až do vnitřku za oponu,
20. Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu
Melchisedechova nejvyšším knězem {biskupem} na věky.