Bible kralická: Zjevení, 6. kapitola

1. I viděl jsem, když otevřel ten Beránek jednu z těch pečetí, a
slyšel jsem jedno ze čtyř zvířat, ano praví, jako hlasem hromovým:
Poď, a viz.
2. I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, měl
lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel, přemáhaje, a aby přemáhal.
3. A když otevřel pečet druhou, slyšel jsem druhé zvíře, řkoucí: Poď,
a viz.
4. I vyšel jiný kůň ryzí. A sedícímu na něm dáno jest, aby pokoj
vyzdvihl z země, aby se vespolek mordovali; a dán jemu meč veliký.
5. A když otevřel pečet třetí, slyšel jsem třetí zvíře, řkoucí: Poď, a
viz. I pohleděl jsem, a aj, kůň vraný, a ten, kterýž na něm seděl, měl
váhu v ruce své.
6. I slyšel jsem hlas z prostředku těch čtyř zvířat, an praví: Měřice
pšenice za peníz, a tři měřice ječmene za peníz, oleji pak a vínu
neškoď.
7. A když otevřel pečet čtvrtou, slyšel jsem hlas čtvrtého zvířete,
řkoucí: Poď, a viz.
8. I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm,
jméno bylo smrt, a peklo šlo za ním. I dána jest jim moc nad čtvrtým
dílem země, aby mordovali mečem, a hladem, a morem, a šelmami
zemskými.
9. A když otevřel pečet pátou, viděl jsem pod oltářem duše
zmordovaných pro slovo Boží a pro svědectví, kteréž vydávali.
10. I volali hlasem velikým, řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý,
nesoudíš, a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi?
11. Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé, a řečeno jim, aby
odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků
jejich a bratří jejich, kteříž zmordování býti mají, jako i oni.
12. I pohleděl jsem, když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení
veliké stalo se, a slunce zčernalo, jako pytel žíněný, a měsíc všecken
byl jako krev.
13. A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s
sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá.
14. A nebe se schovalo jako kniha zavřená, a všeliká hora i ostrovové
z místa svého pohnuli se.
15. A králové země, i knížata, i bohatí, a úředníci, a mocní, i každý
služebník, i všeliký svobodný, skryli se v jeskyních a v skálí hor.
16. A řekli horám i skálí: Padněte na nás, a skrejte nás před tváří
toho, kterýž sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka.