Bible kralická: 1. Samuelova, 1. kapitola

1. Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo
Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.
2. A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla
pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.
3. I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a
obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a
Fínes, kněží Hospodinovi.
4. Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce
své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.
5. Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin
zavřel byl život její.
6. Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji
popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.
7. To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu
Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic
nejídala.
8. Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč
tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?
9. Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl
na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.
10. Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala
velmi.
11. A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na
trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou,
ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě,
Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.
12. I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor
měl na ústa její.
13. Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu
pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.
14. Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína
svého.
15. Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha
truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem
duši svou před Hospodinem.
16. Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení
a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.
17. Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k
prosbě tvé, zač jsi ho prosila.
18. I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy
odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.
19. I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili
se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku
svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.
20. I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a
nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.
21. Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu
obět výroční a slib svůj.
22. Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy
povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.
23. I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň,
dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak
zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.
24. Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a
jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v
Sílo; dítě pak ještě bylo malé.
25. Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.
26. Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane
můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se
Hospodinu.
27. Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož
jsem prosila od něho.
28. Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ