Bible kralická: 1. Samuelova, 14. kapitola

1. Stalo se pak jednoho dne, že řekl Jonata syn Saulův služebníku,
kterýž nosil zbroj jeho: Poď, půjdeme k stráži Filistinských, kteráž
jest na oné straně. Ale otci svému toho nepověděl.
2. Saul však zůstával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou, kteráž
byla v Migron; a lidu, kterýž byl s ním, bylo okolo šesti set mužů,
3. Tolikéž Achiáš syn Achitobův, bratra Ichabodova, syna Fínesova,
syna Elí, kněze Hospodinova v Sílo, kterýž nosil efod. Ale lid
nevěděl, že by odšel Jonata.
4. Mezi těmi pak průchody, jimiž pokoušel se Jonata přejíti k stráži
Filistinských, byla skála příkrá k přecházení s této strany, též skála
příkrá k přecházení s oné strany; jméno jedné Bóses, a jméno druhé
Seneh.
5. Jedna skála byla na půlnoci proti Michmas, a druhá na poledne proti
Gabaa.
6. I řekl Jonata služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, přejděme k
stráži těch neobřezaných, snad bude Hospodin s námi; neboť není
nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále.
7. Odpověděl oděnec jeho: Učiň, cožkoli jest v srdci tvém, obrať se,
kam chceš; aj, budu s tebou podlé vůle tvé.
8. I řekl Jonata: Aj, my jdeme k mužům těm, a ukážeme se jim.
9. Jestliže řeknou nám takto: Počkejte, až přijdeme k vám, stůjme na
místě svém, a nechoďme k nim.
10. Pakli by řekli takto: Vstupte k nám, jděme, nebo vydal je Hospodin
v ruku naši. To zajisté nám bude za znamení.
11. Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských. I řekli Filistinští:
Hle, Hebrejští lezou z děr, v nichž se byli skryli.
12. I mluvili někteří z stráže té k Jonatovi a k oděnci jeho, a řekli:
Vstupte k nám, a povíme vám něco. Pročež řekl Jonata k oděnci svému:
Podiž za mnou, nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele.
13. A tak lezl čtvermo Jonata a oděnec jeho za ním. I padali před
Jonatou, a oděnec jeho mordoval je, jda za ním.
14. A to byla porážka první, v níž zbil Jonata a oděnec jeho okolo
dvadcíti mužů, jako v půl honech rolí dvěma volům s zápřež.
15. Protož byl strach v tom ležení a na tom poli, i na všem tom lidu;
strážní i oni loupežníci děsili se též, až se země třásla, nebo byla v
strachu Božím.
16. A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminově, oznámili, jak
množství to narůzno prchá, a vždy více se potírá.
17. Saul pak řekl lidu, kterýž s ním byl: Vyhledejte i hned a zvězte,
kdo jest z našich odšel. A když vyhledávali, hle, Jonaty nebylo a
oděnce jeho.
18. I řekl Saul Achiášovi: Postav sem truhlu Boží. (Truhla pak Boží
toho času byla s syny Izraelskými.)
19. I stalo se, když ještě mluvil Saul k knězi, že hřmot, kterýž byl v
vojště Filistinských, více se rozcházel a rozmáhal. Protož řekl Saul
knězi: Spusť ruku svou.
20. Shromáždili se tedy Saul i všecken lid, kterýž s ním byl, a přišli
až k té bitvě; a aj, byl meč jednoho proti druhému s hřmotem velmi
velikým.
21. Hebrejští pak někteří byli s Filistinskými prvé, kteříž táhli s
nimi polem sem i tam; i ti také obrátili se a stáli při lidu
Izraelském, kterýž byl s Saulem a s Jonatou.
22. Všickni také muži Izraelští, kteříž se skryli na hoře Efraim, když
uslyšeli, že by utíkali Filistinští, honili je i oni v té bitvě.
23. I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele. Boj pak protáhl se až do
Betaven.
24. A ačkoli muži Izraelští utrápili se toho dne, však Saul zavázal
lid s přísahou, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb prvé, než
bude večer, a než se pomstím nad nepřátely svými. A tak neokusil
všecken lid chleba.
25. Všecken pak lid té krajiny šli do lesa, kdež bylo hojnost medu po
zemi.
26. A když všel lid do lesa, viděl tekoucí med; žádný však nepřičinil
k ústům svým ruky své, nebo se bál lid té přísahy.
27. Ale Jonata neslyšev, že otec jeho zavazoval lid přísahou, vztáhl
hůl, kterouž měl v ruce své, a omočil konec její v plástu medu, a
obrátil ruku svou k ústům svým; i osvítily se oči jeho.
28. Odpovídaje pak jeden z lidu, řekl: Velikou přísahou zavázal otec
tvůj lid, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb dnes, ačkoli
zemdlel lid.
29. Tedy řekl Jonata: Zkormoutil otec můj lid země. Pohleďte, prosím,
jak se osvítily oči mé, hned jakž jsem okusil maličko medu toho.
30. Čím více kdyby se byl směle najedl dnes lid z loupeží nepřátel
svých, kterýchž dosáhl? Nebyla-liž by se nyní stala větší porážka
Filistinských?
31. A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon; i ustal
lid náramně.
32. Protož obrátil se lid k loupeži, a nabravše ovcí a volů i telat,
zbili je na zemi; i jedl lid se krví.
33. I pověděli Saulovi, řkouce: Aj, lid hřeší proti Hospodinu, jeda se
krví. Kterýž řekl: Přestoupili jste přikázaní. Přivaltež i hned ke mně
kámen veliký.
34. Opět řekl Saul: Rozejděte se mezi lid a rcete jim: Přiveďte ke mně
jeden každý vola svého a jeden každý dobytče své, a bíte tuto a jezte,
i nebudete hřešiti proti Hospodinu, jedouce se krví. Přivedli tedy
všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu.
35. Vzdělal také Saul oltář Hospodinu; to nejprvnější oltář udělal
Hospodinu.
36. Potom řekl Saul: Pusťme se po Filistinských v noci, a budeme je
loupiti až do jitra, aniž zůstavujme z nich koho. Kteříž řekli: Cožť
se koli vidí za dobré, učiň. Ale kněz řekl: Přistupme sem k Bohu.
37. I tázal se Saul Boha: Pustím-li se za Filistinskými? Dáš-li je v
ruku Izraelovu? I neodpověděl mu v ten den.
38. Protož řekl Saul: Přistupujte sem všecka knížata lidu, a vyzvězte
a vyhledejte, kdo se jest dopustil dnes hříchu nějakého?
39. Nebo živť jest Hospodin, kterýž vysvobozuje Izraele, že byť pak i
na Jonatovi synu mém to bylo, smrtí umře. I neodpověděl jemu žádný ze
všeho lidu.
40. Řekl také všemu Izraelovi: Buďte vy na jedné straně, já pak a
Jonata syn můj budeme na druhé straně. Odpověděl lid Saulovi: Učiň,
cožť se za dobré vidí.
41. Protož řekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému: Ukaž spravedlivě. I
přišlo na Jonatu a Saule, lid pak z toho vyšel.
42. I řekl Saul: Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým. A
postižen jest Jonata.
43. Řekl tedy Saul Jonatovi: Pověz mi, co jsi učinil? I pověděl mu
Jonata a řekl: Toliko jsem okusil maličko medu koncem holi, kterouž
jsem měl v ruce své, a aj, proto-liž mám umříti?
44. Odpověděl Saul: Toto učiň mi Bůh a toto přidej, že smrtí umřeš,
Jonato.
45. I řekl lid Saulovi: Což tedy umříti má Jonata, kterýž učinil
vysvobození toto veliké v Izraeli? Odstup to, živť jest Hospodin, že
nespadne vlas s hlavy jeho na zemi, poněvadž s pomocí Boží učinil to
dnes. I vyprostil lid Jonatu, tak aby nebyl usmrcen.
46. Tedy odtáhl Saul od Filistinských; Filistinští také navrátili se k
místu svému.
47. Saul pak uvázav se v království nad Izraelem, bojoval vůkol se
všemi nepřátely svými, s Moábskými a s syny Ammon, a s Edomem, i s
králi Soba, a s Filistinskými; a kamž se koli obracel, ukrutnost
provodil.
48. Sebrav také vojska, porazil Amalecha, a vysvobodil Izraele z ruky
zhoubců jeho.
49. Byli pak synové Saulovi: Jonata a Jesui a Melchisua; a jména dvou
dcer jeho, jméno prvorozené Merob, jméno pak mladší Míkol.