Bible kralická: 1. Samuelova, 2. kapitola

1. I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a
vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti
nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.
2. Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe,
neníť žádný tak silný jako Bůh náš.
3. Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné;
nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu
nepochybují.
4. Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.
5. Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak
že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.
6. Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.
7. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.
8. Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je
posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy
jsou stěžeje země, na nichž založil okršlek.
9. Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne
v síle záleží síla člověka.
10. Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe
hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi
svému, a vyvýší roh pomazaného svého.
11. I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko
přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.
12. Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.
13. Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět,
přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák
třízubý,
14. A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do
hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu
lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.
15. Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal
člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od
tebe masa vařeného, ale surové.
16. Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a
potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej
hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.
17. I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo
pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.
18. Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa
efodem lněným.
19. A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého
roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.
20. I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin
símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I
odešli na místo své.
21. Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a
dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.
22. Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové
jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u
dveří stánku úmluvy.
23. I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o
vás ode všeho lidu tohoto.
24. Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším,
že odvracíte lid Hospodinův.
25. Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo
zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu
otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.
26. Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před
Hospodinem, tak i před lidmi.
27. I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž
jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě
Faraonově?
28. A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby
obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede
mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů
Izraelských.
29. Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem
přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste
tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.
30. Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům
tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní
praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím,
kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.
31. Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého,
aby nebylo starce v domě tvém.
32. A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh
štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky
dny.
33. A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil
oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého
zemrou v věku vyspělém.
34. A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa:
oba jednoho dne umrou.
35. Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé
duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval
před pomazaným mým po všecky dny.