Bible kralická: 1. Samuelova, 20. kapitola

1. V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil
před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest
hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
2. Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho
ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj
tajil to přede mnou! Neníť toho.
3. Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že
jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl
zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že
sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
4. Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
5. I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám
obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na
poli až do třetího večera.
6. Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne
velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam
míti má všecka jeho rodina.
7. Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz,
žeť se doplnila zlost jeho.
8. A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v
smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně
nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
9. I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by
se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě
toho?
10. Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě
otec tvůj něco tvrdě?
11. Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na
pole.
12. Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž
porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude
dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
13. Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti
otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i
půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
14. A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství
Hospodinova, ano bychť i umřel,
15. Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky,
zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho
každého se svrchku země.
16. A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž
Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
17. Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida;
nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
18. I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe,
když prázdné bude místo tvé.
19. Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu
místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u
kamene pocestných.
20. A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
21. Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže
prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je,
tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť
jest Hospodin.
22. Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále,
tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
23. Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek
bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
24. A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za
stůl k jídlu.
25. A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny,
ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo
zůstalo prázdné.
26. A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu
přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
27. Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo
místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn
Izai ani včera ani dnes k jídlu?
28. Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do
Betléma.
29. A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě,
a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost
před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří
své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
30. I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu
převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k
hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
31. Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš
upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně,
nebť jest hoden smrti.
32. Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti?
Což jest učinil?
33. I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že
uložil otec jeho zabiti Davida,
34. Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého
dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil
otec jeho.
35. Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému
Davidovi, a pachole malé s ním.
36. Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já
vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
37. Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal
Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
38. Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak
sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
39. (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se
jedná.)
40. I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu:
Jdi, dones do města.
41. A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na
tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého
plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
42. I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba