Bible kralická: 1. Samuelova, 25. kapitola

1. Mezi tím umřel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali
ho, a pochovali jej v domě jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušť
Fáran.
2. Člověk pak nějaký byl v Maon, kterýž statek svůj měl na Karmeli. A
byl člověk ten možný velmi, nebo měl tři tisíce ovec a tisíc koz, a
tehdáž rovně střihl ovce své na Karmeli.
3. Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena
ta opatrná a krásné tváři, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl
z rodu Kálefova.
4. Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal střihl ovce své,
5. Poslal deset služebníků, a řekl David těm služebníkům: Vstupte na
Karmel, a jděte k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým přátelsky.
6. A rcete jemu takto: Zdráv buď, a pokoj tobě, pokoj domu tvému, i
všemu, což máš, pokoj.
7. Slyšel jsem, že máš střižce, a pastýři tvoji bývali s námi;
neučinili jsme jim žádné křivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v
nichž byli na Karmeli.
8. Ptej se služebníků svých, a povědí tobě. Nyní tedy nechť naleznou
mládenci milost před očima tvýma, nebo v den veselý přišli jsme; dej,
prosím, což máš před rukama, služebníkům svým a synu svému Davidovi.
9. Přišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech
slov těchto jménem Davidovým, a umlkli.
10. Odpověděl pak Nábal služebníkům Davidovým a řekl: Kdo jest David?
A kdo syn Izai? Mnohotě nyní služebníků, kteříž se odtrhují jeden
každý od pána svého.
11. Ano, vezmu já chléb svůj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem
připravil střižcům svým, a dám je těm lidem, kterýchž neznám, ani vím,
odkud jsou?
12. A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a
přišedše, oznámili jemu všecka slova ta.
13. I řekl David mužům svým: Připaš každý meč svůj. Kteříž když
připásali jeden každý meč svůj, připásal také David meč svůj, a šlo za
Davidem okolo čtyř set mužů, dvě stě pak pozůstalo u břemen.
14. A v tom Abigail, ženě Nábalově, oznámil mládenec jeden z
služebníků, řka: Aj, poslal David posly s pouště, aby pozdravili pána
našeho, ale on je ukřikal;
15. Ješto muži ti prospěšní nám byli velice, ani nám neučinili křivdy,
aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli.
16. Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s
nimi byli, pasouce stáda.
17. Protož nyní pomysl a viz, co bys měla činiti, neboť již zlé věci
hotové jsou na pána našeho i na všecken dům jeho; on pak jest tak
zlobivý, že s ním nelze ani mluviti.
18. Tedy pospíšila Abigail, a vzala dvě stě chlebů, a dvě kožené
láhvice vína, a pět ovcí připravených, a pět měr pražmy, a sto
sušených hroznů, a dvě stě hrud fíků sušených, a vložila to na osly.
19. I řekla služebníkům svým: Jdětež napřed, a já za vámi půjdu. Ale
muži svému Nábalovi neoznámila.
20. I stalo se, že vsedši na osla, sjížděla po stráni s hory, a aj,
David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi.
21. (David pak byl řekl: Jistě nadarmo jsem ostříhal všeho, což on měl
na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil
zlým za dobré.
22. Toto učiň Bůh nepřátelům Davidovým a toto přidej, jestliže
zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž močí na stěnu.)
23. Tedy uzřevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla před
Davidem na tvář svou, a poklonila se až k zemi.
24. A padši k nohám jeho, řekla: Na mně, pane můj, ta nepravost.
Protož nechť mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova
děvky své.
25. Nechť se neobrací, prosím, pán můj myslí svou za mužem tím
bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal
jméno jeho jest, a bláznovství jest při něm. Já pak služebnice tvá
neviděla jsem služebníků pána mého, kteréž jsi byl poslal.
26. Protož nyní, pane můj, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá,
že tě tobě zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A
protož nyní buďtež jako Nábal nepřátelé tvoji, a ti, kteříž hledají
zlého pánu mému.
27. Teď pak dar tento, kterýž přinesla děvka tvá pánu svému, nechť
jest dán služebníkům, kteříž chodí za pánem mým.
28. Odpusť, prosím, provinění děvce své, neboť jistě vzdělá Hospodin
pánu mému dům stálý, poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede, a nic
zlého se nenalézá při tobě až posavad.
29. A byť i povstal člověk, aby tě stihal a hledal bezhrdlí tvého,
budeť však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha
tvého, duši pak nepřátel tvých jako z praku pryč zahodí.
30. A když učiní Hospodin pánu mému dobře podlé toho všeho, jakž
zaslíbil tobě, a přikážeť, abys byl vůdcím nad Izraelem:
31. Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když
by vylil krev bez příčiny, aneb když by se mstil pán můj. Když tedy
učiní dobře Hospodin pánu mému, rozpoměň se na děvku svou.
32. I řekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě
poslal dne tohoto mně v cestu;
33. A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes,
abych nevylil krve a nemstil sám sebe.
34. A jistě, jako živ jest Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mi zbránil,
ať bych zle nečinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu,
nebyl by zůstal Nábalovi do jitra ani močící na stěnu.
35. I přijal David z ruky její, což byla přinesla jemu, a řekl jí:
Jdiž v pokoji do domu svého. Pohleď, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil
jsem sobě osoby tvé.
36. A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém
jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl
opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra.
37. Nazejtří pak, když z vína vystřízlivěl Nábal, tedy oznámila jemu
žena jeho ty věci. I zmrtvělo v něm srdce jeho, a učiněn jest jako
kámen.
38. A když pominulo takměř deset dní, porazil Hospodin Nábale, i
umřel.
39. Uslyšev pak David, že by Nábal umřel, řekl: Požehnaný Hospodin,
kterýž hodně pomstil pohanění mého nad Nábalem, a služebníka svého
zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho.
Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobě vzal za manželku.
40. I přišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní,
řkouce: David poslal nás k tobě, aby tě vzal sobě za manželku.
41. Kterážto vstavši, poklonila se na tvář až k zemi, řkuci: Aj,
služebnice tvá za děvku bude, aby umývala nohy služebníkům pána svého.
42. Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pět pak
děveček jejích šlo za ní), jela za posly Davidovými, a byla manželkou
jeho.