Bible kralická: 1. Samuelova, 28. kapitola

1. I stalo se za dnů těch, že Filistinští sebrali vojska svá k boji,
aby bojovali s Izraelem. I řekl Achis Davidovi: Věz nepochybně, že
potáhneš se mnou na vojnu, ty i muži tvoji.
2. Odpověděl David Achisovi: Teprv ty poznáš, co učiní služebník tvůj.
I řekl Achis Davidovi: Touť příčinou strážným života svého tě
ustanovím po všecky dny.
3. (Samuel pak již byl umřel; pročež plakal ho všecken Izrael, a
pochovali jej v Ráma, totiž v městě jeho. A Saul byl vyplénil věšťce a
hadače z země.)
4. Tedy shromáždivše se Filistinští, přitáhli a položili se u Sunem.
Shromáždil i Saul všeho Izraele, a položili se v Gelboe.
5. Vida pak Saul vojsko Filistinské, bál se, a uleklo se srdce jeho
velmi.
6. I dotazoval se Saul Hospodina, ale Hospodin neodpovídal jemu ani
skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky.
7. Protož řekl Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha
věštího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni. Jemuž odpověděli
služebníci jeho: Aj, žena mající ducha věštího v Endor.
8. Tedy změniv Saul oděv, oblékl se v roucho jiné, a šel sám a dva
muži s ním, a přišli k ženě té v noci. I řekl: Medle hádej mi skrze
ducha věštího, a způsob to, ať ke mně vyjde ten, kohož bych jmenoval
tobě.
9. Ale žena řekla jemu: Aj, ty víš, co učinil Saul, kterak vyhladil
věšťce a hadačez země. Pročež tedy ty pokládáš osídlo duši mé, abys
mne o hrdlo připravil?
10. I přisáhl jí Saul skrze Hospodina, řka: Živť jest Hospodin, že
nepřijde na tě trestání pro tu věc.
11. Tedy řekla žena: Kohožť mám vyvésti? Kterýž řekl: Samuele mi
vyveď.
12. A když uzřela žena Samuele, zkřikla hlasem velikým, a řekla žena
Saulovi takto: Pročež jsi mne oklamal! Nebo ty jsi Saul.
13. I řekl jí král: Neboj se. Což jsi pak viděla? Odpověděla žena
Saulovi: Bohy jsem viděla vystupující z země.
14. Řekl jí opět: Jaký jest způsob jeho? Odpověděla jemu: Muž starý
vystupuje a jest oděný pláštěm. Tedy srozuměl Saul, že by Samuel byl,
a sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu.
15. I řekl Samuel Saulovi: Proč mne nepokojíš, že jsi mne zavolati
rozkázal? Odpověděl Saul: Úzkostmi sevřín jsem velice; nebo
Filistinští bojují proti mně, a Bůh odstoupil ode mne, a neodpovídá mi
více, ani skrze proroky, ani skrze sny. Protož povolal jsem tě, abys
mi oznámil, co bych měl činiti.
16. I řekl Samuel: Proč tedy se mne dotazuješ, poněvadž Hospodin
odstoupil od tebe, a jest s nepřítelem tvým?
17. Učiniltě zajisté jemu Hospodin, jakož mluvil skrze mne, a odtrhl
Hospodin království od ruky tvé, a dal je bližnímu tvému, Davidovi.
18. Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, a nevykonals hněvu
prchlivosti jeho nad Amalechem, protož učinil tobě to dnes Hospodin.
19. Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských, a
zítra budeš ty i synové tvoji se mnou. I vojska Izraelská vydá
Hospodin v ruku Filistinských.
20. I padl Saul náhle tak, jak dlouhý byl, na zem, nebo se byl ulekl
náramně slov Samuelových. K tomu ani síly v něm nebylo, nebo nic
nejedl celý ten den a celou tu noc.
21. Přistoupivši pak ta žena k Saulovi a uzřevši, že jest předěšen
náramně, řekla jemu: Aj, uposlechla děvka tvá hlasu tvého, a opovážila
jsem se života svého, že jsem uposlechla slov tvých, kteráž jsi mluvil
ke mně.
22. Nyní tedy uposlechni i ty, prosím, hlasu děvky své, a položím před
tebe kousek chleba, abys jedl a posilil se, a tak jíti mohl cestou
svou.
23. Kterýž odepřel a řekl: Nebuduť jísti. I přinutili ho služebníci
jeho, ano i ta žena, tak že uposlechl hlasu jejich, a vstav s země,
sedl na lůžko.
24. Měla pak ta žena tele tučné v domě, kteréž spěšně zabila, a vzavši
mouky, zadělala, a napekla z ní chlebů přesných.