1. Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu
tvého, a bude čas ssoužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do
toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdožkoli
nalezen bude zapsaný v knize.
2. Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu
věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné.
3. Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvítí se budou jako blesk oblohy, a
kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky.
4. Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času
jistého. Mnozíť budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude umění.
5. Zatím viděl jsem já Daniel, a aj, jiní dva stáli, jeden z této
strany břehu řeky, a druhý z druhé strany břehu též řeky.
6. A řekl muži tomu oblečenému v roucho lněné, kterýž stál nad vodou
té řeky: Když bude konec těm divným věcem?
7. I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad
vodou té řeky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přisáhl
skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časích, i půl
času, a když do cela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky
tyto věci.
8. A když jsem já slyše, nerozuměl, řekl jsem: Pane můj, jaký konec
bude těch věcí?
9. Tedy řekl: Odejdi, Danieli, nebo zavřína jsou a zapečetěna slova ta
až do času jistého.
10. Přečišťováni a bíleni a prubováni budou mnozí; bezbožní zajisté
bezbožnost páchati budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří
porozumějí.
11. Od toho pak času, v němž odjata bude obět ustavičná, a postavena
ohavnost hubící, bude dnů tisíc, dvě stě a devadesát.
12. Blahoslavený, kdož dočeká a přijde ke dnům tisíci, třem stům,
třidcíti a pěti.
13. Ty pak odejdi k místu svému, a odpočívati budeš, a zůstaneš v losu
svém na skonání dnů.