Bible kralická: Daniel, 2. kapitola

1. Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora měl Nabuchodonozor sen,
a děsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl.
2. I rozkázal král svolati mudrce, a hvězdáře i kouzedlníky a
Kaldejské, aby oznámili králi sen jeho. Kteřížto přišli, a postavili
se před králem.
3. Tedy řekl jim král: Měl jsem sen, a předěsil se duch můj, tak že
nevím, jaký to byl sen.
4. I mluvili Kaldejští králi Syrsky: Králi, na věky buď živ. Pověz sen
služebníkům svým, a oznámímeť výklad.
5. Odpověděl král a řekl Kaldejským: Ten sen mi již z paměti vyšel.
Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a
domové vaši v záchody obráceni budou.
6. Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké
důjdete ode mne. A protož sen i výklad jeho mi oznamte.
7. Odpověděli po druhé a řekli: Nechať král sen poví služebníkům svým,
a výklad jeho oznámíme.
8. Odpověděl král a řekl: Jistotně rozumím tomu, že naschvál
odtahujete, vidouce, že mi vyšel z paměti ten sen.
9. Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo řeč
lživou a chytrou smyslili jste sobě, abyste mluvili přede mnou, ažby
se čas proměnil. A protož sen mi povězte, a zvím, budete-li mi moci i
výklad jeho oznámiti.
10. Odpověděli Kaldejští králi a řekli: Není člověka na zemi, kterýž
by tu věc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát
takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi.
11. Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo
by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají.
12. Z té příčiný rozlítil se král a rozhněval velmi, a přikázal, aby
zhubili všecky mudrce Babylonské.
13. A když vyšel ortel, a mudrci mordováni byli, hledali i Daniele a
tovaryšů jeho, aby zmordováni byli.
14. Tedy Daniel odpověděl moudře a opatrně Ariochovi, hejtmanu nad
žoldnéři královskými, kterýž vyšel, aby mordoval mudrce Babylonské.
15. A odpovídaje, řekl Ariochovi, hejtmanu královskému: Proč ta
výpověd náhle vyšla od krále? I oznámil tu věc Arioch Danielovi.
16. Pročež Daniel všed, prosil krále, aby jemu prodlel času k oznámení
výkladu toho králi.
17. A odšed Daniel do domu svého, oznámil tu věc Chananiášovi,
Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšům svým,
18. Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému příčinou té věci
tajné, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozůstalými mudrci
Babylonskými.
19. I zjevena jest Danielovi u vidění nočním ta věc tajná. Pročež
Daniel dobrořečil Bohu nebeskému.
20. Mluvil pak Daniel a řekl: Buď jméno Boží požehnáno od věků až na
věky, nebo moudrost a síla jeho jest.
21. A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále;
dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.
22. On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a
světlo s ním přebývá.
23. Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a
silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od
tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám.
24. A protož Daniel všel k Ariochovi, kteréhož ustanovil král, aby
zhubil mudrce Babylonské. A přišed, takto řekl jemu: Mudrců
Babylonských nezahlazuj; uveď mne před krále a výklad ten oznámím.
25. Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele před krále, a takto řekl
jemu: Našel jsem muže z zajatých synů Judských, kterýž výklad ten
králi oznámí.
26. Odpověděl král a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Baltazar:
Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen, kterýž jsem viděl, i výklad jeho?
27. Odpověděl Daniel králi a řekl: Té věci tajné, na niž se král
doptává, nikoli nemohou mudrci, hvězdáři, věšťci a hadači králi
oznámiti.
28. Ale však jest Bůh na nebi, kterýž zjevuje tajné věci, a on ukázal
králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech. Sen tvůj,
a což jsi ty viděl na ložci svém, toto jest:
29. Tobě, ó králi, na mysl přicházelo na ložci tvém, co bude potom, a
ten, kterýž zjevuje tajné věci, ukázalť to, což budoucího jest.
30. Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by při mně byla nade
všecky lidi, ta věc tajná mně zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby
ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvěděl.
31. Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl
znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobě, kterýž na
pohledění byl hrozný.
32. Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho
z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi,
33. Hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z
hliny.
34. Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil
obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je.
35. A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a
bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že
místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz,
učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi.
36. Toť jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi:
37. Ty králi, jsi král králů; nebo Bůh nebeský dal tobě království,
moc a sílu i slávu.
38. A všeliké místo, na němž přebývají synové lidští, zvěř polní i
ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tě ustavil nade všemi těmi
věcmi. Ty jsi ta hlava zlatá.
39. Ale po tobě povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné
království třetí měděné, kteréž panovati bude po vší zemi.
40. Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo
drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá
všecko, i ono potře a potříská všecko.
41. Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z
částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco
mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou.
42. Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají
království z částky mocné a z částky ku potření snadné.
43. A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se
přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden
druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou.
44. Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na
věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale
ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude
na věky,
45. Tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v
rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký
oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad
jeho.
46. Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou, a poklonil se
Danielovi, a rozkázal, aby oběti a vůně libé obětovali jemu.
47. A odpovídaje král Danielovi, řekl: V pravdě že Bůh váš jest Bůh
bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl
vyjeviti tajnou věc tuto.
48. Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a