Bible kralická: Daniel, 4. kapitola

1. (3:31) Nabuchodonozor král všechněm lidem, národům i jazykům,
kteříž bydlí na vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.
2. (3:32) Znamení a divy, kteréž učinil při mně Bůh nejvyšší, vidělo
mi se za slušné, abych vypravoval.
3. (3:33) Znamení jeho jak veliká jsou, a divové jeho jak mocní jsou,
království jeho království věčné, a panování jeho od národu do
pronárodu.
4. (4:1) Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domě svém, a kveta na
palácu svém,
5. (4:2) Měl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a
to, což jsem viděl, znepokojilo mne.
6. (4:3) A protož vyšla ode mne ta výpověd, aby uvedeni byli přede mne
mudrci Babylonští, kteříž by mi výklad toho snu oznámili.
7. (4:4) Tedy předstoupili mudrci, hvězdáři, Kaldejští a hadači. I
pověděl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti.
8. (4:5) Až naposedy předstoupil přede mne Daniel, jehož jméno
Baltazar, podlé jména boha mého, a v němž jest duch bohů svatých.
Jemuž jsem oznámil sen:
9. (4:6) Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch bohů svatých jest v
tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem
měl, i výklad jeho oznam.
10. (4:7) U vidění pak, kteréž jsem viděl na ložci svém, viděl jsem, a
aj, strom u prostřed země, jehož vysokost byla veliká.
11. (4:8) Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k
nebi, a patrný byl až do končin vší země.
12. (4:9) Lístí jeho bylo pěkné, a ovoce jeho hojné, všechněm za
pokrm, pod stínem pak jeho byla zvěř polní, a na ratolestech jeho
bydlili ptáci nebeští, a z něho potravu měl všeliký živočich.
13. (4:10) Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj,
hlásný a svatý s nebe sstoupiv,
14. (4:11) Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetněte strom ten, a
osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho;
nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho.
15. (4:12) A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech
železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a
díl jeho s zvěří v bylině zemské.
16. (4:13) Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí
nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm.
17. (4:14) Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k
tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím
lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi
lidmi, ustanovuje nad ním.
18. (4:15) Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak,
Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém
nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých
jest v tobě.
19. (4:16) Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, předěšený stál za jednu
hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpověděv král, řekl: Baltazaře,
sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe. Odpověděl Baltazar a řekl:
Pane můj, sen tento přiď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad
jeho na tvé nepřátely.
20. (4:17) Strom ten, kterýž jsi viděl, veliký a mocný, jehož výsost
dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi.
21. (4:18) A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni
pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili
ptáci nebeští,
22. (4:19) Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a
velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do
konce země.
23. (4:20) Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe,
kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů
jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na
trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho,
ažby sedm let vyplnilo se při něm:
24. (4:21) Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel
na pána mého krále.
25. (4:22) Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení
tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou
smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že
panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.
26. (4:23) Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu,
království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.
27. (4:24) Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností
přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen
byl pokoj tvůj.
28. (4:25) Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora.
29. (4:26) Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu
královském v Babyloně,
30. (4:27) Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký,
kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k
ozdobě slávy mé?
31. (4:28) Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel:
Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe,
32. (4:29) Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti
budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let
vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad
královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.
33. (4:30) V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi.
Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou
nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří
orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí.
34. (4:31) Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem
očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil
jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo
panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do
pronárodu.
35. (4:32) A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé
vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo,
ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš?
36. (4:33) Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě
království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto
i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království
svém, a velebnost větší jest mi přidána.
37. (4:34) Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji
krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho