Bible kralická: Deuteronomium, 12. kapitola

1. Tato jsou ustanovení a soudové, kterýchž ostříhati budete, činíce
je v zemi, kterouž Hospodin Bůh otců tvých dá tobě, abys dědičně vládl
jí po všecky dny, v nichž živi budete na zemi.
2. Zkazíte do gruntu všecka místa, na nichž sloužili národové, (kteréž
vy dědičně opanujete), bohům svým, na vrších vysokých a na pahrbcích,
a pod každým stromem ratolestným.
3. Oltáře jejich zbořte, a obrazy jejich ztlucte, háje také jejich
ohněm spalte a rytiny bohů jejich stroskotejte, a vyhlaďte jméno
jejich z místa toho.
4. Neučiníte tak Hospodinu Bohu svému,
5. Ale kteréž by místo vyvolil Hospodin Bůh váš ze všech pokolení
vašich, aby položil jméno své tu, a bydlil na něm, hledati ho, a tam
choditi budete.
6. Tam také přinášeti budete zápaly své a oběti i desátky své, oběti
rukou svých i sliby své, dobrovolné oběti své, i prvorozené z skotů a
bravů svých,
7. A jísti budete tam před Hospodinem Bohem svým, a veseliti se budete
v každé věci, k níž přičiníte ruky své, vy i domové vaši, v nichž
požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj.
8. Nebudete dělati tak, jakž my nyní zde činíme, jeden každý což se mu
dobrého vidí.
9. Nebo až dosavad nepřišli jste k odpočinutí a dědictví, kteréž
Hospodin Bůh tvůj dává tobě.
10. Ale když přejdouce Jordán, bydliti budete v zemi, kterouž Hospodin
Bůh váš dá vám, abys jí vládl právem dědičným, a odpočinutí dá vám ode
všech vůkol nepřátel vašich, a bydliti budete bezpečně:
11. Tedy k místu tomu, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh váš, aby tam
přebývalo jméno jeho, přinášeti budete všecky věci, kteréž já
přikazuji vám, zápaly své, oběti své a desátky své, a oběti rukou
svých a všecko, což předního jest v slibích vašich, kteréž byste
činili Hospodinu.
12. A veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým, vy i synové vaši
i dcery vaše, služebníci vaši i děvky vaše, i Levíta, kterýž jest v
branách tvých, nebo nemají dílu a dědictví s vámi.
13. Vystříhej se, abys neobětoval zápalných obětí svých na žádném
místě, kteréž bys sobě obhlédl.
14. Ale na tom místě, kteréž by vyvolil Hospodin v jednom z pokolení
tvých, tam obětovati budeš zápaly své, a tam učiníš všecko, což já
přikazuji tobě.
15. A však jestliže by se kdy zalíbilo duši tvé, zabiješ sobě, a jísti
budeš maso vedlé požehnání Hospodina Boha svého, kteréž by dal tobě ve
všech městech tvých; nečistý i čistý jísti je bude, jako srnu i
jelena.
16. Krve toliko jísti nebudete, na zemi vycedíte ji jako vodu.
17. Nebudeš moci jísti v městě svém desátků obilí svého, vína a oleje
svého, i prvorozených skotů a bravů svých, i všeho, k čemuž se slibem
zavážeš, dobrovolných obětí svých a obětí rukou svých.
18. Ale před Hospodinem Bohem svým jísti je budeš na místě, kteréž
vyvolil Hospodin Bůh tvůj, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj a
děvka tvá, i Levíta, kterýž jest v branách tvých, a veseliti se budeš
před Hospodinem Bohem svým ve všech věcech, k nimž bys přičinil ruky
své.
19. Vystříhejž se, abys neopouštěl Levítů v zemi své po všecky dny
své.
20. Když rozšíří Hospodin Bůh tvůj pomezí tvé, jakož mluvil tobě, a
řekl bys sám v sobě: Budu jísti maso, proto že žádá duše tvá jísti
maso, vedlé vší líbosti své jísti budeš maso.
21. Jestliže by daleko bylo od tebe místo, kteréž vyvolí Hospodin Bůh
tvůj, aby přebývalo tam jméno jeho, zabiješ hovado z skotů neb bravů
svých, kteréž by dal Hospodin tobě, jakžť jsem přikázal tobě, a jísti
budeš v městě svém, vedlé vší líbosti duše své.
22. Jakž se jídá srna a jelen, tak je jísti budeš; nečistý i čistý
bude je jísti.
23. Toliko buď stálý, abys krve nejedl; nebo krev jest duše, protož
nebudeš jísti duše s masem jejím.
24. Nejeziž jí, ale na zem ji vyceď jako vodu.
25. Nebudeš jísti jí, aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě, když
bys činil, což dobrého jest před očima Hospodinovýma.
26. Ale posvěcené věci své, kteréž bys měl, a což bys slíbil, vezmeš,
a doneseš na místo, kteréž vyvolí Hospodin,
27. A obětovati budeš oběti své zápalné, maso a krev, na oltář
Hospodina Boha svého; ale krev jiných obětí tvých vylita bude na oltář
Hospodina Boha tvého, maso pak jísti budeš.
28. Ostříhej a poslouchej všech slov těchto, kteráž já přikazuji tobě,
aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě až na věky, když bys činil,
což dobrého a pravého jest, před očima Hospodina Boha svého.
29. Když by pak vyplénil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé národy ty, k
nimž ty tudíž vejdeš, abys dědičně vládl jimi, a dědičně je opanoval,
a bydlil v zemi jejich,
30. Vystříhej se, abys neuvázl v osídle, jda za nimi, když by již
vyhlazeni byli od tváři tvé. Nevyptávej se na bohy jejich, říkaje: Jak
jsou sloužili národové ti bohům svým, tak i já učiním.
31. Neučiníš tak Hospodinu Bohu svému, nebo všecko, což v ohavnosti má
Hospodin, a čehož nenávidí, činili bohům svým; také i syny své a dcery
své ohněm pálili ke cti bohům svým.