Bible kralická: Deuteronomium, 2. kapitola

1. Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému,
jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý
čas,
2. Až mi řekl Hospodin takto:
3. Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.
4. A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau,
kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,
5. Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje
nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.
6. Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku
pití za peníze od nich jednati budete.
7. Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých,
a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin
Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.
8. A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s
cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli
cestou po poušti Moábské.
9. I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo
nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v
dědictví.
10. (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu,
jako Enakim.
11. Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim
Emim.
12. V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a
zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil
Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)
13. Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.
14. Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok
Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů
bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.
15. Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku
stanů, dokudž nevyhladil jich.
16. I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku
lidu,
17. Že mluvil Hospodin ke mně, řka:
18. Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,
19. A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k
boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům
Lotovým dal jsem ji k vládařství.
20. (I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili
v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,
21. Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil
je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na
místě jejich,
22. Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské
před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě
jejich až do dnešního dne.
23. Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští,
kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)
24. Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce
tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti,
a bojuj válečně proti němu.
25. Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou
pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a
lekati se budou tváři tvé.
26. I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s
slovy pokojnými, řka:
27. Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani
na pravo ani na levo.
28. Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš
mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,
29. Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští,
kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž
Hospodin Bůh náš dává nám.
30. Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho;
nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho,
aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.
31. (Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě
Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi
jeho.)
32. A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.
33. I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i
se vším lidem jeho.
34. Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v
prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.
35. Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme
dobyli.
36. Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest
v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi;
všecka nám dal Hospodin Bůh náš.
37. Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině