Bible kralická: Deuteronomium, 22. kapitola

1. Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí,
nepomineš jich, ale přivedeš je až k bratru svému.
2. Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do
domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a
navrátíš mu je.
3. Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí
ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl,
nepomineš jí.
4. Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě,
nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.
5. Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v
roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli
činí to.
6. Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli
stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých
aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,
7. Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a
abys prodlil dnů svých.
8. Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla vůkol střechy své, abys
neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho.
9. Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn
užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.
10. Nebudeš orati volem a oslem spolu.
11. Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného.
12. Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš.
13. Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a potom měl by ji v
nenávisti,
14. A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě:
Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:
15. Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství
děvečky k starším města svého k bráně.
16. A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za
manželku, kterýž ji v nenávisti má.
17. A hle, sám příčinu dal řečem o ní, mluvě: Nenalezl jsem při dceři
tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou
roucho to před staršími města.
18. Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou,
19. A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra, kteréž dají otci děvečky,
proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za
manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.
20. Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství
při děvečce:
21. Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé
města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v
Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku
sebe.
22. Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy
umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i
odejmeš zlé z Izraele.
23. Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v
městě, obýval by s ní:
24. Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a
umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že
ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.
25. Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí
učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám,
26. Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti;
nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho,
tak i při této věci.
27. Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu
nebyl, kdo by ji vysvobodil.
28. Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena
nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:
29. Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte
stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí
propustiti po všecky dny své.
30. Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.