Bible kralická: Deuteronomium, 8. kapitola

1. Všelikého přikázaní, kteréž já přikazuji tobě dnes, skutečně
ostříhejte, abyste živi byli a rozmnožili se, a vešli k dědičnému
obdržení země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim.
2. A rozpomínati se budeš na všecku cestu, kterouž tě vedl Hospodin
Bůh tvůj již teď čtyřidceti let po poušti, aby ponížil tebe a zkusil
tě, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li ostříhati přikázaní
jeho, čili nic.
3. I ponížil tě a dopustil na tebe hlad, potom tě krmil mannou, kteréž
jsi ty neznal, ani otcové tvoji, aby známé učinil tobě, že ne samým
chlebem živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst
Hospodinových, živ bude člověk.
4. Roucho tvé nevetšelo na tobě, a noha tvá se neodhnetla, již od
čtyřidceti let.
5. Znejž tedy v srdci svém, že jakož cvičí člověk syna svého, tak
Hospodin Bůh tvůj cvičí tebe.
6. A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a
boje se jeho.
7. Nebo Hospodin Bůh tvůj uvozuje tě do země výborné, země, v níž jsou
potokové vod, studnice a propasti prýštící se po údolích i po horách,
8. Do země hojné na pšenici a ječmen, na vinice a fíky a jablka
zrnatá, do země, v níž jest hojnost olivoví olej přinášejícího a medu.
9. Země, v níž bez nedostatku chléb jísti budeš, a v ničemž nouze
trpěti nebudeš, země, jejíž kamení jest železo, a z hor jejích měď
sekati budeš.
10. Kdyžkoli jísti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Hospodina
Boha svého za zemi výbornou, kterouž dal tobě.
11. Aniž se kdy toho dopouštěj, abys se měl zapomenouti na Hospodina
Boha svého, a neostříhati přikázaní a soudů jeho i ustanovení jeho,
kteráž já dnes přikazuji tobě,
12. Aby, když bys jedl a nasycen byl, a domů krásných nastavěje, v
nich bys bydlil,
13. A volové i ovce tvé rozmnoženy byly by, stříbra také a zlata měl
bys mnoho, a hojnost ve všech věcech svých,
14. Nepozdvihlo se srdce tvé, a zapomenul bys na Hospodina Boha svého,
kterýž tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby,
15. A vedl tě přes poušť velikou a hroznou, na níž byli hadové ohniví
a štírové, poušť žíznivou, na níž nebylo žádné vody, a vyvedl tobě
vodu z přetvrdé skály,
16. Kterýž tě krmil na poušti mannou, o kteréž nevěděli otcové tvoji,
aby tě potrápil a zkusil tebe, naposledy však aby dobře učinil tobě.
17. Aniž říkej v srdci svém: Moc má a síla ruky mé způsobila mi tato
zboží,
18. Ale pamatuj na Hospodina Boha svého, nebo on dává tobě moc k
dobývání zboží, aby utvrdil smlouvu svou, kterouž s přísahou učinil s
otci tvými, jakož to ukazuje dnešní den.
19. Pakli zapomena se na Hospodina Boha svého, postoupil bys po bozích
cizích, a sloužil bys jim a klaněl bys se jim: osvědčuji proti vám
dnes, že konečně zahynete.
20. Jako pohané, kteréž Hospodin zahladil před tváří vaší, tak
zahynete, proto že jste neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého.