Bible kralická: Exodus, 10. kapitola

1. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já
obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto
své u prostřed nich;
2. A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil
v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli,
že já jsem Hospodin.
3. I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví
Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou?
Propusť lid můj, ať mi slouží.
4. Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na
krajinu tvou.
5. A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky
pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také
každý strom pučící se na poli.
6. A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech
Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od
počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od
Faraona.
7. Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám
osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě
nevíš, že zkažen jest Egypt?
8. I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte,
služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?
9. A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i
s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo
slavnost Hospodinovu držeti máme.
10. Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím
vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.
11. Ne budeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy
toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.
12. Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou
pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu
země té, cožkoli zůstalo po krupobití.
13. I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr
východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo
ráno, vítr východní přinesl kobylky.
14. A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na
všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek,
aniž po těch takové budou.
15. I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti
země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích,
kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a
bylinách polních ve vší zemi Egyptské.
16. Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem
proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.
17. Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se
Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.
18. Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.
19. I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv
kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve
vší krajině Egyptské.
20. Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů
Izraelských.
21. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na
zemi Egyptské, a makati ji budou.
22. I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi
Egyptské za tři dni.
23. Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři
dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.
24. Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko
ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s
vámi.
25. Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž
bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.
26. A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta;
nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím
sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.
27. Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti
jich.
28. I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl
tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.