Bible kralická: Exodus, 13. kapitola

1. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2. Posvěť mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny
Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest.
3. Protož řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste
vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud
Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného.
4. Dnes vycházíte vy, měsíce Abib.
5. Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských,
Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž přisáhl otcům tvým, a
dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu
tuto v tento měsíc.
6. Za sedm dní jísti budeš chleby přesné, dne pak sedmého slavnost
bude Hospodinova.
7. Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm, aniž spatříno bude u tebe
co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech končinách tvých.
8. A vypravovati budeš synu svému v ten den, řka: Proto, což mi učinil
Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.
9. A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka
před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce
silné vyvedl tě Hospodin z Egypta.
10. Protož zachovávati budeš ustanovení toto v čas jistý, rok po roce.
11. A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jakž přisáhl
tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě:
12. Tedy všecko, což otvírá život, oddělíš Hospodinu, i každý plod
hovada tvého otvírající život, což by koli bylo samců, Hospodinovo
jest.
13. Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil,
zlom jemu šíji; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými
vyplatíš.
14. A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy
povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu
služebnosti.
15. Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtěl nás propustiti, pobil
Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až
do prvorozeného z hovad; i tou příčinou já obětuji Hospodinu všecky
samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synů svých vyplacuji.
16. Mějž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima
svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta.
17. Stalo se pak, když pustil Farao lid, že nevedl jich Bůh cestou
země Filistinské, ačkoli bližší byla; nebo řekl Bůh: Aby nepykal lid,
když by uzřel, an válka nastává, a nevrátili se do Egypta.
18. Ale obvedl Bůh lid cestou přes poušť, kteráž jest při moři Rudém.
A vojensky zpořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské.
19. Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl přísahou zavázal
syny Izraelské, řka: Jistotně navštíví vás Bůh, protož vyneste odsud
kosti mé s sebou.
20. Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam při kraji pouště.
21. Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl
cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v
noci jíti mohli.
22. Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od
tváři toho lidu.