Bible kralická: Exodus, 14. kapitola

1. Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2. Mluv k synům Izraelským, ať navrátíce se, rozbijí stany před
Fiarot, mezi Magdalem a mořem, proti Belsefon; naproti němu rozbijete
stany při moři.
3. A dí Farao o synech Izraelských: Ssouženi jsou na zemi, sevřela je
poušť.
4. I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v
Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvědí Egyptští, že já jsem
Hospodin. I učinili tak.
5. Povědíno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. I obráceno
jest srdce Faraonovo a služebníků jeho proti lidu, a řekli: Co jsme to
učinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám?
6. Protož zapřáhl do svého vozu, a lid svůj vzal s sebou.
7. A vzal šest set vozů vybraných, i všecky vozy Egyptské, nad nimiž
nade všemi byli hejtmané.
8. I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil
syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené.
9. I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili při moři,
všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot,
před Belsefon.
10. A když se přiblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští očí svých, a
aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové
Izraelští k Hospodinu.
11. A řekli Mojžíšovi: Zdali proto, že ne bylo hrobů v Egyptě, vyvedl
jsi nás, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to učinil, že jsi
vyvedl nás z Egypta?
12. Zdali jsme toho nemluvili tobě ještě v Egyptě, řkouce: Nech nás,
ať sloužíme Egyptským? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským, než
zemříti na poušti.
13. I řekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení
Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste
viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky.
14. Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete.
15. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně? Mluv synům Izraelským,
ať jdou předce.
16. Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je;
a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše.
17. Jáť pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i
budu oslaven v Faraonovi, a ve všem vojsku jeho, v vozích jeho i v
jezdcích jeho.
18. A zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu v
Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho.
19. I bral se anděl Boží, kterýž byl prvé předcházel vojsko Izraelské,
a šel z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, kterýž byl před
nimi, a stál z zadu za nimi.
20. A přišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl Egyptským
oblakem a tmou, Izraelským pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblížili se
jedni k druhým přes celou noc.
21. I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem
východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když
se rozstoupily vody.
22. Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po suše, a vody jim
byly jako zed po pravé i po levé straně.
23. A honíce je Egyptští, vešli za nimi do prostřed moře, všecka jízda
Faraonova, vozové i jízdní jeho.
24. Stalo se pak v bdění jitřním, že pohleděl Hospodin na vojska
Egyptských z sloupu ohně a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské.
25. A odjal kola vozů jejich, aby je těžce táhli. I řekli Egyptští:
Utecme před Izraelem, nebo Hospodin bojuje za ně proti Egyptským.
26. Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na moře, ať se
zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich.
27. I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci
své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do
prostřed moře.
28. A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem
Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do moře, tak že nezůstal z
nich ani jeden.
29. Ale synové Izraelští šli po suchu prostředkem moře, a vody jim
byly místo zdi po pravé i po levé straně.
30. A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a
viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském.
31. Viděl také Izrael moc velikou, kterouž prokázal Hospodin na
Egyptských. I bál se lid Hospodina, a věřili Hospodinu i Mojžíšovi,
služebníku jeho.