Bible kralická: Exodus, 4. kapitola

1. Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu
mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin.
2. Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl.
3. I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada;
a utíkal Mojžíš před ním.
4. Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho za ocas.
Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hůl v rukou
jeho.
5. Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh
Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.
6. Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra svá. I
vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla
malomocná, bílá jako sníh.
7. Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Kterýž vložil ruku svou
zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna jest zase
jako jiné tělo jeho.
8. I budeť, jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení
prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.
9. A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu
tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a promění se
vody, kteréž vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na zemi.
10. I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž
prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a
neohbitého jazyku jsem.
11. Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může
učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já
Hospodin?
12. Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys
mluviti měl.
13. I řekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš.
14. A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdaliž nemáš Arona
bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám
vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém.
15. Ty mluviti budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v
ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti.
16. A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty
budeš jemu za Boha.
17. Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž činiti budeš ta znamení.
18. Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl
jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteříž jsou v
Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. I řekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v
pokoji.
19. Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navrať se
do Egypta; nebo zemřeli jsou všickni muži, kteříž hledali bezživotí
tvého.
20. A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se
navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou.
21. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do Egypta,
hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před
Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu.
22. Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj
jest Izrael.
23. I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi
ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.
24. I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na
něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.
25. Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého,
kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.
26. I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání.
27. Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť. I šel a
potkal se s ním na hoře Boží, a políbil ho.
28. A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho
poslal, i o všech znameních, kteráž přikázal jemu.
29. Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synů
Izraelských.
30. I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k
Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu.