Bible kralická: Ezechiel, 1. kapitola

1. Stalo se pak třidcátého léta, čtvrtého měsíce, dne pátého, když
jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl
jsem vidění Boží.
2. Pátého dne téhož měsíce, pátého léta zajetí krále Joachina,
3. V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi,
v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova.
4. I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci, a oblak veliký,
a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako
nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně.
5. Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat, jejichž
takový byl způsob: Podobenství člověka měli.
6. A po čtyřech tvářích jedno každé, a po čtyřech křídlích jedno každé
mělo.
7. Jejichž nohy nohy přímé, ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy
telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulerovaná.
8. Ruce pak lidské pod křídly jejich, po čtyřech stranách jejich, a
tváři jejich i křídla jejich na čtyřech těch stranách.
9. Spojena byla křídla jejich jednoho s druhým. Neobracela se, když
šla; jedno každé přímo na svou stranu šlo.
10. Podobenství pak tváří jejich s předu tvář lidská, a tvář lvová po
pravé straně každého z nich; tvář pak volovou po levé straně všech
čtvero, též tvář orličí s zadu mělo všech čtvero z nich.
11. A tváři jejich i křídla jejich pozdvižena byla zhůru. Každé zvíře
dvě křídla pojilo s křídly dvěma druhého, dvěma pak přikrývala těla
svá.
12. A každé přímo na svou stranu šlo. Kamkoli ukazoval duch, aby šla,
tam šla, neuchylovala se, když chodila.
13. Podobnost také těch zvířat na pohledění byla jako uhlí řeřavého,
na pohledění jako pochodně. Kterýžto oheň ustavičně chodil mezi
zvířaty, a ten oheň měl blesk, a z téhož ohně vycházelo blýskání.
14. Také ta zvířata běhala, a navracovala se jako prudké blýskání.
15. A když jsem hleděl na ta zvířata, a aj, kolo jedno bylo na zemi
při zvířatech u čtyř tváří jednoho každého z nich.
16. Na pohledění byla kola, a udělání jich jako barva tarsis, a
podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a byla na pohledění i
udělání jejich, jako by bylo kolo u prostřed kola.
17. Na čtyři strany své jíti majíce, chodila, a neuchylovala se, když
šla.
18. A loukoti své, i vysokost měla, že hrůza z nich šla, a šínové
jejich vůkol všech čtyř kol plní byli očí.
19. Když pak chodila zvířata, chodila kola podlé nich, a když se
vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola.
20. Kdekoli chtěl Duch, aby šla, tam šla; kde Duch chtěl jíti, i kola
vznášela se naproti nim, nebo duch zvířat byl v kolách.
21. Když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od
země, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvířat byl v kolách.
22. Podobenství pak oblohy bylo nad hlavami zvířat jako podobenství
křištálu roztaženého nad hlavami jejich svrchu.
23. A pod oblohou křídla jejich pozdvižená byla, jedno připojené k
druhému. Každé mělo dvě, jimiž se přikrývalo, každé, pravím, mělo dvě,
jimiž přikrývalo tělo své.
24. I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých, jako zvuk
Všemohoucího, když chodila, zvuk hluku jako zvuk vojska. Když pak
stála, spustila křídla svá.
25. Byl také zvuk svrchu nad oblohou, kteráž byla nad hlavou jejich,
když stála a spustila křídla svá.
26. Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich, bylo
podobenství trůnu, na pohledění jako kámen zafirový, a nad
podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka.
27. I viděl jsem na pohledění jako velmi prudkou světlost, a u vnitřku
jejím vůkol na pohledění jako oheň, od bedr jeho vzhůru; od bedr pak
jeho dolů viděl jsem na pohledění jako oheň, a blesk vůkol něho.
28. Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový
na pohledění byl blesk vůkol. To bylo vidění podobenství slávy
Hospodinovy. Kteréžto viděv, padl jsem na tvář svou, a slyšel jsem