Bible kralická: Ezechiel, 14. kapitola

1. Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských, seděli přede
mnou.
2. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
3. Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a
nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž
se upřímně radí se mnou?
4. Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by
koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a
nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel
by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o
množství ukydaných bohů jeho,
5. Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne
k ukydaným bohům svým všickni napořád.
6. Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraťte
se a odvraťte od ukydaných bohů vašich, a ode všech ohavností vašich
odvraťte tvář svou.
7. Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteříž jsou
pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by
ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest,
položil by před tvář svou a přišel by k proroku, aby se mne tázal
skrze něho: já Hospodin odpovím jemu o sobě,
8. A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení
a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem
Hospodin.
9. Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin
přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím
jej z prostřed lidu svého Izraelského.
10. A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se
tázal, takováž pokuta na proroka bude,
11. Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne, a nepoškvrňovali se
více žádnými převrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl
jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.
12. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
13. Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se
přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl
chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:
14. By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v
spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.
15. Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu
přivedla, a byla by pustá, aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř:
16. Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť tři muži tito u
prostřed ní byli, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer. Oni by sami
vysvobozeni byli, země pak byla by pustá.
17. Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu, a řekl bych meči: Projdi skrz
zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada:
18. Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak tři muži tito
byli u prostřed ní, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer, ale oni
sami by vysvobozeni byli.
19. Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni
k zhoubě, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada:
20. Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak Noé, Daniel a
Job u prostřed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili.
Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe.
21. Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak čtyři pokuty své
zlé, meč a hlad, zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z
něho lidi i hovada,
22. A aj, pozůstali-li by v něm, kteříž by toho ušli, a vyvedeni byli,
synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzříte cestu jejich a
skutky jejich, i potěšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém,
nade vším, což uvedu na něj.
23. A tak potěší vás, když uzříte cestu jejich a skutky jejich. I
zvíte, že jsem ne nadarmo učinil všecko to, což jsem učinil při něm,
praví Panovník Hospodin.