Bible kralická: Ezechiel, 20. kapitola

1. Tedy stalo se léta sedmého, a dne desátého, pátého měsíce, přišli
někteří z starších Izraelských raditi se s Hospodinem, a posadili se
přede mnou.
2. Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
3. Synu člověčí, mluv k starším Izraelským a rci jim: Takto praví
Panovník Hospodin: Zdali, abyste se se mnou radili, vy přicházíte? Živ
jsem já, že vy se neradíte se mnou, dí Panovník Hospodin.
4. Zdali jich zastávati budeš? Zdali zastávati budeš, synu člověčí?
Oznam jim ohavnosti otců jejich,
5. A rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterýž jsem
zvolil Izraele, zdvihl jsem ruku svou semeni domu Jákobova, a v
známost jsem se uvedl jim v zemi Egyptské; zdvihlť jsem jim ruku svou,
řka: Já jsem Hospodin Bůh váš.
6. V ten den zdvihl jsem jim ruku svou, že je vyvedu z země Egyptské
do země, kterouž jsem jim obhlédl, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest
okrasa všech jiných zemí.
7. A řekl jsem jim: Jeden každý ohavnosti očí svých zavrzte, a
ukydanými bohy Egyptskými se nepoškvrňujte, nebo já jsem Hospodin Bůh
váš.
8. Ale zpurně se postavovali proti mně, aniž mne chtěli slyšeti, aniž
kdo ohavnosti očí svých zavrhl, a ukydaných bohů Egyptských
nezanechali. Protož jsem řekl: Vyleji prchlivost svou na ně, a vyplním
hněv svůj na nich u prostřed země Egyptské.
9. A však učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima
těch národů, mezi nimiž byli, před jejichž očima jsem se jim v známost
uvedl, že je chci vyvesti z země Egyptské.
10. Takž jsem je vyvedl z země Egyptské, a přivedl jsem je na poušť,
11. A dal jsem jim ustanovení svá, a soudy své v známost jsem jim
uvedl, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně.
12. Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a
mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich.
13. Ale dům Izraelský zpurně se postavovali proti mně na poušti, v
ustanoveních mých nechodili, a soudy mými pohrdli, ješto činil-li by
je kdo, jistě že by živ byl skrze ně; též soboty mé poškvrnili
náramně. Pročež jsem řekl: Že vyleji prchlivost svou na ně na poušti,
abych je docela vyhladil.
14. Ale učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch
národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.
15. A však i já také přisáhl jsem jim na té poušti, že jich neuvedu do
země, kterouž jsem byl dal, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa
všech jiných zemí,
16. Proto že soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili, a
soboty mé poškvrnili, a že za ukydanými bohy jejich srdce jejich
chodí.
17. Však odpustilo jim oko mé, tak že jsem jich nezahladil, a neučinil
jim konce na poušti.
18. A řekl jsem synům jejich na též poušti: V ustanoveních otců svých
nechoďte, a soudů jejich neostříhejte, a ukydanými bohy jejich se
nepoškvrňujte.
19. Já jsem Hospodin Bůh váš, v ustanoveních mých choďte, a soudů mých
ostříhejte, a čiňte je.
20. Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby
známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš.
21. Ale zpurně se měli ke mně ti synové, v ustanoveních mých
nechodili, a soudů mých nešetřili, aby je činili, (ješto činil-li by
je kdo, jistě že by živ byl skrze ně), i soboty mé poškvrnili. I řekl
jsem: Že vyleji prchlivost svou na ně, abych vyplnil hněv svůj na nich
na té poušti.
22. Ale odvrátil jsem zase ruku svou; což jsem učinil pro jméno své,
aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je
vyvedl.
23. Také i těm přisáhl jsem na poušti, že je rozptýlím mezi pohany, a
že je rozženu po krajinách,
24. Proto že soudů mých nečinili, a ustanoveními mými pohrdli, a
soboty mé poškvrnili, a že k ukydaným bohům otců svých zření měli.
25. Pročež já také dal jsem jim ustanovení nedobrá, a soudy, skrze něž
nebudou živi.
26. A poškvrnil jsem jich s jejich dary, (proto že provodili všecko,
což otvírá život), abych je zkazil, aby poznali, že já jsem Hospodin.
27. Protož mluv k domu Izraelskému, synu člověčí, a rci jim: Takto
praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto rouhali se mi otcové vaši,
dopouštějíce se proti mně přestoupení,
28. Že, když jsem je uvedl do země, o kteréž jsem přisáhl, že jim ji
dám, kdež spatřili který pahrbek vysoký, aneb které dřevo husté, hned
tu obětovali oběti své, a tu dávali popouzející dary své, tu kladli i
vůni svou příjemnou, a tu obětovali mokré oběti své.
29. A ačkoli jsem říkal jim: Což jest ta výsost, kamž vy chodíváte?
ale ona slove výsostí až do tohoto dne.
30. Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin:
Cestou-liž otců vašich vy se máte poškvrňovati, a s ohavnostmi jejich
máte smilniti?
31. Též přinášejíce dary své, vodíce syny své skrze oheň, máte-liž se
poškvrňovati při všech ukydaných bozích vašich až do tohoto dne, a ode
mne vždy rady hledati, ó dome Izraelský? Živť jsem já, dí Panovník
Hospodin, že vy se nebudete mne více raditi.
32. To pak, což jste sobě v mysli uložili, nikoli se nestane, že
říkáte: Budeme jako jiní národové, jako čeledi jiných zemí, sloužíce
dřevu a kameni.
33. Živ jsem já, praví Panovník Hospodin, že rukou silnou a ramenem
vztaženým, a prchlivostí vylitou kralovati budu nad vámi.
34. Vyvedu vás zajisté z národů, a shromáždím vás z zemí, do nichž
jste rozptýleni, rukou silnou a ramenem vztaženým, i prchlivostí
vylitou.
35. A vodě vás po poušti těch národů, souditi se budu s vámi tam tváří
v tvář.
36. Tak jako jsem se soudil s otci vašimi na poušti země Egyptské, tak
se budu souditi s vámi, praví Panovník Hospodin.
37. A proženu vás pod hůl, abych vás uvedl do závazku smlouvy.
38. Ale ty, jenž se mi zprotivili a zpronevěřili, vymísím z vás; z
země, v níž pohostinu jsou, vyvedu je, do země však Izraelské
nevejdou. I zvíte, že já jsem Hospodin.
39. Vy tedy, ó dome Izraelský, takto praví Panovník Hospodin: Jdětež,
služte každý ukydaným bohům svým i napotom, poněvadž neposloucháte
mne, a jména mého svatého nepoškvrňujte více dary svými, a ukydanými
bohy svými.
40. Nebo na hoře mé svaté, na hoře vysoké Izraelské, dí Panovník
Hospodin, tam mi sloužiti budou všecken dům Izraelský, což jich koli
bude v té zemi. Tam je laskavě přijmu, a tam vyhledávati budu od vás
obětí vzhůru pozdvižení i prvotin darů vašich, se všemi svatými věcmi
vašimi.
41. S vůní libou laskavě vás přijmu, když vás vyvedu z národů, a
shromáždím vás z těch zemí, do nichž jste rozptýleni byli, a tak
posvěcen budu v vás před očima těch národů.
42. I poznáte, že já jsem Hospodin, když vás uvedu do země Izraelské,
do země té, o kteréž jsem přisáhl, že ji dám otcům vašim.
43. A tu se rozpomenete na cesty své a na všecky činy své, jimiž jste
se poškvrňovali, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte, pro
všecky nešlechetnosti vaše, kteréž jste činívali.
44. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když vám to učiním pro jméno své,
ne podlé cest vašich zlých, ani podlé činů vašich porušených, dome
Izraelský, praví Panovník Hospodin.
45. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
46. Synu člověčí, obrať tvář svou k straně polední, a vypusť jako rosu
na poledne, a prorokuj proti lesu toho pole, kteréž jest na poledne.
47. A rci lesu polednímu: Slyš slovo Hospodinovo: Takto praví Panovník