Bible kralická: Ezechiel, 26. kapitola

1. Bylo pak jedenáctého léta, prvního dne měsíce, že se stalo slovo
Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2. Synu člověčí, proto že Týrus o Jeruzalému říká: Dobře se stalo, že
jest potříno město bran velmi lidných, obrací se ke mně, naplněn budu,
kdyžtě zpuštěno,
3. Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě, ó Týre, a
přivedu na tě národy mnohé, tak jako bych přivedl moře s vlnami jeho.
4. I zkazí zdi Týru, a zboří věže jeho; vymetu také z něho prach jeho,
a obrátím jej v skálu vysedlou,
5. Tak že budou vysušovati síti u prostřed moře. Nebo jsem já mluvil,
praví Panovník Hospodin, protož bude v loupež národům.
6. Dcery pak jeho, kteréž na poli budou, mečem zmordovány budou, i
zvědí, že já jsem Hospodin.
7. Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já přivedu na Týr
Nabuchodonozora krále Babylonského od půlnoci, krále nad králi, s
koňmi a s vozy, i s jezdci i s vojskem a s lidem mnohým.
8. Dcery tvé na poli mečem zmorduje, a vzdělá proti tobě šance, a
vysype proti tobě násyp, a postaví proti tobě pavézníky.
9. I střelbu zasadí proti zdem tvým, a věže tvé poboří nosatci svými.
10. Od množství koní jeho přikryje tě prach jejich; od hřmotu jezdců a
kár i vozů zatřesou se zdi tvé, když on vcházeti bude do bran tvých,
jako do průchodů města probořeného.
11. Kopyty koní svých pošlapá všecky ulice tvé, lid tvůj mečem
pomorduje, a sloupové pamětní síly tvé na zem padnou.
12. I rozberou zboží tvá, a rozchvátají kupectví tvá, a rozválejí zdi
tvé, i domy tvé rozkošné poboří, a kamení tvé i dříví tvé, i prach
tvůj do vody vmecí.
13. A tak přítrž učiním hluku zpěvů tvých, a zvuku citar tvých aby
nebylo slýcháno více.
14. A obrátím tě v skálu vysedlou, budeš k vysušování sítí, nebudeš
vystaven více; nebo já Hospodin mluvil jsem, praví Panovník Hospodin.
15. Takto praví Panovník Hospodin Týru: Zdaliž od hřmotu padání tvého,
když stonati budou zranění, když ukrutný mord bude u prostřed tebe,
nepohnou se ostrovové?
16. A vyvstanou z stolic svých všecka knížata pomořská, a složí z sebe
pláště své, i roucha svá krumpovaná svlekou; v hrůzu se oblekou, na
zemi seděti budou, a třesouce se každé chvíle, trnouti budou nad
tebou.
17. I vydadí se nad tebou v naříkání, a řeknou tobě: Jak jsi zahynulo,
ó město, v němž bydleno bylo pro moře, město slovoutné, ješto bylo
pevné na moři, ono i s obyvateli svými, kteříž pouštěli strach svůj na
všecky obyvatele jeho!
18. Tehdáž třásti se budou ostrovové v den pádu tvého; předěšeni,
pravím, budou ostrovové, kteříž jsou na moři, nad zahynutím tvým.
19. Nebo tak praví Panovník Hospodin: Když tě učiním městem zpuštěným
jako města, v nichž se nebydlí, když uvedu na tě hlubinu, tak že tě
přikryjí vody mnohé,
20. Když učiním, že sstoupíš s sstupujícími do jámy k lidu dávnímu, a
posadím tě v nejnižších stranách země, na pustinách starodávních s
těmi, jenž sstupují do jámy, aby nebylo bydleno v tobě: prokáži slávu
v zemi živých.
21. Nebo učiním to, že budeš k náramné hrůze, když tě nestane, a bys
pak bylo hledáno, abys nebylo na věky nalezeno, praví Panovník
Hospodin.