Bible kralická: Ezechiel, 6. kapitola

1. I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí:
2. Synu člověčí, obrať tvář svou proti horám Izraelským, a prorokuj
proti nim,
3. A rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto
praví Panovník Hospodin horám a pahrbkům, prudkým potokům a údolím:
Aj, já, já uvedu na vás meč, a zkazím výsosti vaše.
4. A tak zpustnou oltářové vaši, a ztroskotáni budou sluneční obrazové
vaši, a rozmeci zbité vaše před ukydanými bohy vašimi.
5. Povrhu také mrtvá těla synů Izraelských před ukydanými bohy jejich,
a rozptýlím kosti vaše okolo oltářů vašich.
6. Kdekoli bydliti budete, města zpuštěna budou, a výsosti zpustnou.
Pročež popléněni budou a zpustnou i oltářové vaši, potroskotáni budou
a přestanou ukydaní bohové vaši, a sluneční obrazové vaši zpodtínáni,
a tak vyhlazena budou díla vaše.
7. I padnou zbití u prostřed vás, a zvíte, že já jsem Hospodin.
8. A pozůstavím některé z vás, kteříž by ušli meče, mezi pohany, když
rozptýleni budete do zemí.
9. I budou se rozpomínati na mne, kteříž z vás zachováni budou mezi
národy, mezi něž budou zajati, že jsem kormoucen byl srdcem jejich
smilným, kteréž odstoupilo ode mne, a očima jejich, kteréž smilníce,
chodily za ukydanými bohy svými, a tak sami se býti hodné ošklivosti
seznají pro nešlechetnosti, kteréž páchali ve všech ohavnostech svých.
10. A zvědí, že já jsem Hospodin, a že jsem ne nadarmo mluvil, že na
ně uvedu zlé toto.
11. Takto praví Panovník Hospodin: Tleskni rukou svou, a dupni nohou
svou, a rci: Nastojte na dům Izraelský, že pro všecky ohavnosti
nejhorší mečem, hladem a morem padnouti mají.
12. Ten, kdož daleko bude, morem umře, a kdo blízko, mečem padne,
ostatní pak a obležený hladem umře, a tak docela vyleji prchlivost
svou na ně.
13. A zvíte, že já jsem Hospodin, když budou zbití jejich u prostřed
ukydaných bohů jejich vůkol oltářů jejich, na všelikém pahrbku
vysokém, na všech vrších hor, a pod všelikým dřevem zeleným, i pod
všelikým dubem hustým, na kterémkoli místě obětovávali vůni libou
všelikým ukydaným bohům svým.
14. Nebo vztáhnu ruku svou na ně, a učiním zemi tuto zpustlou,
zpustlejší než poušť Diblat, po všech obydlích jejich. I zvědí, že já
jsem Hospodin.