Bible kralická: Ezechiel, 8. kapitola

1. I stalo se léta šestého, v pátý den šestého měsíce, že jsem seděl v
domě svém, a starší Judští seděli přede mnou. I připadla na mne tu
ruka Panovníka Hospodina.
2. A viděl jsem, a aj, podobenství na pohledění jako oheň. Od bedr
jeho dolů oheň, od bedr pak jeho vzhůru na pohledění jako blesk, na
pohledění jako nějaká velmi prudká světlost.
3. Tedy vztáh podobenství ruky, vzal mne za kštici hlavy mé, a
vyzdvihl mne Duch mezi nebe a mezi zemi, a uvedl mne do Jeruzaléma u
viděních Božích, k vratům brány vnitřní, kteráž patří na půlnoci, kdež
byla stolice modly k horlivosti a k zůřivosti popouzející.
4. A aj, sláva Boha Izraelského byla tam na pohledění jako ta, kterouž
jsem viděl v údolí.
5. I řekl mi: Synu člověčí, pozdvihni nyní očí svých k cestě na
půlnoci. Tedy pozdvihl jsem oči svých k cestě na půlnoci, a aj, na
půlnoci u brány oltářové ta modla horlení, právě kudyž se vchází.
6. V tom řekl mi: Synu člověčí, vidíš-liž ty, co tito činí, ohavnosti
tak veliké, kteréž činí dům Izraelský tuto, tak že se vzdáliti musím
od svatyně své? Ale obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti.
7. I přivedl mne ke dveřům síně, kdež jsem uzřel, a aj, díra jedna
byla v stěně.
8. A řekl mi: Synu člověčí, kopej medle tu stěnu. I kopal jsem stěnu,
a aj, dvéře jedny.
9. Tedy řekl mi: Vejdi, a viz ohavnosti tyto nejhorší, kteréž oni činí
zde.
10. Protož všed, uzřel jsem, a aj, všeliké podobenství zeměplazů a
hovad ohyzdných, i všech ukydaných bohů domu Izraelského vyryto bylo
na stěně vůkol a vůkol.
11. A sedmdesáte mužů z starších domu Izraelského, s Jazaniášem synem
Safanovým, stojícím u prostřed nich, stáli před nimi, maje každý
kadidlnici svou v ruce své, tak že hustý oblak kadění vzhůru
vstupoval.
12. I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí, co starší domu Izraelského
činí ve tmě, jeden každý v pokojích svých malovaných? Nebo říkají:
Nikoli na nás nepatří Hospodin, opustil Hospodin zemi.
13. Dále mi řekl: Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti, kteréž oni
činí.
14. I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova, kteráž jest na
půlnoci, a aj, ženy seděly tam, plačíce Tammuze.
15. I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Obrátě se, uzříš ještě větší
ohavnosti nad tyto.
16. Tedy uvedl mne do síně domu Hospodinova vnitřní, a aj, u vrat
chrámu Hospodinova, mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů,
jejichž záda byla k chrámu Hospodinovu, tváři pak jejich k východu,
kteříž klaněli se proti východu slunce.
17. I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Zdali lehká věc jest domu
Judovu, aby činili ohavnosti tyto, kteréž činí zde? Nebo naplnivše
zemi nátiskem, obrátili se, aby mne popouzeli, a aj, přičinějí
ratolest vinnou k nosům svým.
18. Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé,
aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším