Bible kralická: Genesis, 24. kapitola

1. Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve
všech věcech.
2. Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž
spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé,
3. Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země,
abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já
bydlím.
4. Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku
synu mému Izákovi.
5. I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti
do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel?
6. Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam.
7. Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé,
a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť
pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud.
8. Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od
této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase.
9. Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého,
a přisáhl jemu na tu řeč.
10. A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby
se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav,
bral se k Aram Naharaim do města Náchor.
11. A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou,
času toho, když vycházejí vážiti vody.
12. A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se
potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým
Abrahamem.
13. Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto
vycházejí, aby vážily vodu.
14. Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se
napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla,
kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že
jsi milosrdenství učinil se pánem mým.
15. I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se
narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova,
vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím.
16. A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal
jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru.
17. Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím,
maličko vody z věderce svého.
18. I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku
svou a dala mu píti.
19. A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se
nenapijí.
20. Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k
studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho.
21. Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl,
zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic.
22. I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici
zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž
vážily deset lotů zlata.
23. A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého
nám místo, kdež bychom přes noc zůstali?
24. Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož
porodila Náchorovi.
25. Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i
místo, kdež byste přes noc zůstali.
26. Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu.
27. A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal
milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl
Hospodin k domu bratří pána mého.
28. I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo.
29. A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k
studnici.
30. Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev
slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten,
přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice.
31. Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť
jsem připravil dům a místo velbloudům?
32. Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy
a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s
ním byli.
33. A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti,
dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv.
34. Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já.
35. A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest;
nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky,
velbloudy a osly.
36. A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své
syna, jemuž dal, cožkoli má.
37. I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému
ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím.
38. Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš
manželku synu mému.
39. A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou?
40. Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem
chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a
vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého.
41. A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a
jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé.
42. Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána
mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já
jdu,
43. Aj, já stojím u studnice vody; protož, nechžť panna, kteráž vyjde
vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z
věderce svého,
44. A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím,
ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého.
45. Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka
vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici,
vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti.
46. Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i
velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy.
47. I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla:
Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal
jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její.
48. A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem
Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé,
abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho.
49. Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým,
oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na
levo.
50. Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest
věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž.
51. Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou
synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin.
52. I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich,
poklonil se Hospodinu až k zemi.
53. A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal
Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.
54. Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes
noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému.
55. I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za
některý den, aspoň za deset; potom půjdeš.
56. On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou
způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému.
57. I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu.
58. Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I
řekla: Půjdu.
59. A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka
také Abrahamova s muži jeho,
60. Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce
tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých.
61. Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za
mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel.
62. Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo
bydlil v zemi polední.
63. A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a
pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou.
64. Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s
velblouda.
65. (Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli
proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a
přistřela se.