Bible kralická: Genesis, 43. kapitola

1. Byl pak hlad veliký v krajině té.
2. I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl
k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy.
3. I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka:
Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.
4. Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě
potravy;
5. Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři
mé, nebude-li bratr váš s vámi.
6. I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu,
že máte ještě bratra?
7. Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě:
Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na
ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého?
8. I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a
vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i
maličcí naši.
9. Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k
tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky
dny.
10. A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát
vrátili.
11. I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež
toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste
muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry,
daktylů a mandlů.
12. Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do
pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo.
13. Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu.
14. A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať
propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven
jsa synů, jako osiřelý budu.
15. Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a
Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před
Jozefem.
16. Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům
jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou
jísti budou muži ti o poledni.
17. I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu
Jozefova.
18. Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli:
Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni
jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly
naše.
19. A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově,
mluvili k němu ve dveřích domu,
20. A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati
potrav.
21. I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle
své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze
naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých.
22. Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili
potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich.
23. A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce
vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I
vyvedl k nim Simeona.
24. Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby
umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich.
25. Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo
slyšeli, že by tu měli jísti chléb.
26. Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou
svých, a klaněli se jemu až k zemi.
27. I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš
starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě?
28. Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě
živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.
29. Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky
své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I
řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj!
30. Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem
jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.
31. Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte
chléb.
32. I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s
ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba,
proto že to ohavnost jest Egyptským.
33. Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a