Bible kralická: Genesis, 44. kapitola

1. Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů
těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do
pytle jeho na vrch.
2. A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s
penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.
3. Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.
4. A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci
domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež
jste se odplatili zlým za dobré?
5. Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on
jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste
učinili.
6. Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.
7. Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup
od služebníků tvých, aby co takového učinili.
8. A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých,
přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti
měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?
9. U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také
budeme pána tvého služebníci.
10. I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne,
ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.
11. Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý
pytel svůj.
12. I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen
jest koflík v pytli Beniaminovu.
13. Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a
vrátili se do města.
14. I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam
byl,) a padli před ním na zemi.
15. I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž
nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?
16. Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se
ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj,
služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.
17. Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož
nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k
otci svému.
18. I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím,
nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se
na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.
19. Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?
20. A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v
starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po
mateři své, a otec jeho miluje jej.
21. I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na
něj.
22. A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo
opustí-li otce svého, on umře.
23. Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s
vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.
24. I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a
jemu vypravovali slova pána svého,
25. Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.
26. Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s
námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže,
nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.
27. I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny
porodila mi žena má.
28. A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a
neviděl jsem ho dosavad.
29. Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy
uvedete šediny mé s trápením do hrobu.
30. Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete
nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):
31. Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou
služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do
hrobu.
32. Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce
svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem
otci mému po všecky dny.
33. Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete
tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.