1. Břímě Moábských. Když v noci Ar Moábské popléněno a zkaženo bude,
když i Kir Moábské v noci popléněno a zkaženo bude,
2. Vstoupí do Baít, a do Dibon a do Bamot s pláčem, nad Nébo a nad
Medaba Moáb kvíliti bude, na všech hlavách jeho bude lysina, a každá
brada oholena bude.
3. Na ulicích jeho přepáší se žíní, na střechách jeho i na ryncích
jeho každý kvíliti bude, s pláčem se vraceje.
4. A křičeti bude Ezebon a Eleale, až v Jasa slyšán bude hlas jejich,
nýbrž i zbrojní Moábští křičeti budou. Duše každého z nich žalostiti
bude, a řekne:
5. Srdce mé řve nad Moábem a pevnostmi jeho, až slyšeti v Ségor, jako
jalovice tříletá; nebo cestou Luchitskou s pláčem půjde, a kudyž se
chodí k Choronaim, křik hrozný vydávati budou,
6. Proto že vody Nimrim vymizejí, že uschne bylina, usvadne tráva,
aniž co zeleného bude.
7. A protož zboží nachované a statky jejich odnesou ku potoku Arabim.
8. Nebo křik obejde vůkol meze Moábské, až do Eglaim kvílení jeho, a
až do Beer Elim kvílení jeho,
9. Poněvadž i vody Dimon naplněny budou krví. Přidám zajisté Dimonu
přídavků, a pošli na ty, kteříž ujdou z Moábských, lvy, i na pozůstalé
v té zemi.