1. Takto praví Hospodin: Kdež jest lístek zapuzení matky vaší, kterýmž
jsem ji propustil? Aneb kdo jest z věřitelů mých, jemuž jsem vás
prodal? Aj, nepravostmi svými prodali jste sebe, a pro převrácenosti
vaše propuštěna jest matka vaše.
2. Proč, když přicházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá?
Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A
žádné-liž není ve mně moci k vysvobození? Aj, žehráním svým vysušuji
moře, obracím řeky v poušť, až se smrazují ryby jejich, proto že
nebývá vody, a mrou žízní.
3. Obláčím nebesa v smutek, a žíni dávám jim za oděv.
4. Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému
mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych
slyšel, tak jako pilně se učící.
5. Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž
se nazpět odvracím.
6. Těla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím mne, tváři své
neskrývám od pohanění a plvání.
7. Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi, pročež nebývám zahanben. Pro
touž příčinu nastavuji tváři své jako škřemene; nebo vím, že nebudu
zahanben.
8. Blízkoť jest ten, kterýž mne ospravedlňuje. Kdož se nesnadniti bude
se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpůrce můj, nechť přistoupí ke
mně.
9. Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne
potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíře je.
10. Kdo jest mezi vámi, ješto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu
služebníka jeho. Kdo jest, ješto chodí v temnostech, a nemá žádného
světla, doufej ve jméno Hospodinovo, a zpolehni na Boha svého.
11. Aj, vy všickni, kteříž zaněcujete oheň, a jiskrami se přepasujete,
choďtež v blesku ohně svého, a v jiskrách, kteréž jste roznítili. Od
ruky mé toto se vám stane, že v bolesti ležeti budete.