1. Probuď se, probuď se, oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v
roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, město svaté; neboť nebude již více na
tě dotírati neobřezaný a nečistý.
2. Otřes se z prachu, povstaň, posaď se, Jeruzaléme; dobuď se z okovů
hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská.
3. Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez
peněz budete vykoupeni.
4. Nebo takto praví Panovník Hospodin: Do Egypta sstoupil lid můj
předešle, aby tam byl pohostinu, ale Assur bez příčiny jej ssužuje.
5. Nyní tedy což mám činiti? praví Hospodin. Poněvadž jest lid můj
zajat darmo, a panovníci jeho k úpění jej přivodí, praví Hospodin. Nad
to ustavičně každého dne jménu mému útržka se činí.
6. Protož poznáť lid můj jméno mé, protož poznáť, pravím, v ten den,
že já tentýž, kterýž mluvím, aj, přítomen budu.
7. Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje, a
ohlašuje pokoj, toho, ješto zvěstuje dobré, ješto káže spasení, a
mluví k Sionu: Kralujeť Bůh tvůj.
8. Strážní tvoji hlasu, hlasu pozdvihnou, a spolu prokřikovati budou;
neboť okem v oko uzří, že Hospodin zase přivede Sion.
9. Zvučte, prozpěvujte spolu pustiny Jeruzalémské; neboť jest potěšil
Hospodin lidu svého, vykoupil Jeruzalém.
10. Ohrnul Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů, aby
viděly všecky končiny země spasení Boha našeho.
11. Odejděte, odejděte, vyjděte z Babylona, nečistého se nedotýkejte;
vyjděte z prostředku jeho, očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí
Hospodinovo.
12. Nebo ne s chvátáním vyjdete, aniž s utíkáním půjdete; předcházeti
zajisté bude vás Hospodin, a zbéře vás Bůh Izraelský.
13. Aj, služebníku mému šťastně se povede, vyvýšen, vznešen a zveleben
bude velmi.
14. A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné
lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské:
15. Tak zase skropí národy mnohé, i králové před ním zacpají ústa svá,
proto že což jim nebylo vypravováno, to uzří, a tomu, o čemž
neslýchali, porozumějí.