Bible kralická: Izaiáš, 59. kapitola

1. Aj, neníť ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž
jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti.
2. Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši
to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel.
3. Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví, a prstové vaši nepravostí;
rtové vaši mluví lež, jazyk váš vynáší převrácenost.
4. Není žádného, ješto by se zasadil o spravedlnost, aniž jest kdo,
ješto by zastával pravdy. Doufají v marnost, a mluví daremné věci;
počínají nátisk, a rodí nepravost.
5. Vejce bazališková vyseděli, a plátna pavoukového natkali. Kdož by
jedl vejce jejich, umře; pakli je roztlačí, vynikne ještěrka.
6. Plátna jejich nehodí se na roucho, aniž se odějí dílem svým;
skutkové jejich skutkové nepravosti, a dílo ukrutnosti jest v rukou
jejich.
7. Nohy jejich k zlému běží, a pospíchají k vylévání krve nevinné.
Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštění a setření jest na
cestách jejich.
8. Cesty pokoje neznají, a není žádné spravedlnosti v šlepějích
jejich. Stezky své převracejí tajně; kdožkoli po nich chodí, nemívá
pokoje.
9. Protož vzdálil se od nás soud, a nedochází nás spravedlnost.
Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme.
10. Makáme jako slepí stěnu, a jako bychom žádných očí neměli, šámáme.
Urážíme se o poledni jako v soumrak, u veliké hojnosti podobni jsme
mrtvým.
11. Mumleme všickni my jako nedvědi, a jako holubice ustavičně lkáme.
Očekáváme na soud, ale není ho, na vysvobození, ale daleké jest od
nás.
12. Nebo rozmnožena jsou přestoupení naše před tebou, a hříchové naši
svědčí proti nám, poněvadž přestoupení naše jsou při nás, i nepravosti
naše. Známeť to,
13. Že jsme se zpronevěřili, a lhali Hospodinu, a odvrátili se od
následování Boha svého, že jsme mluvili o nátisku a odvrácení, že jsme
ukládali a vynášeli z srdce slova lživá,
14. Tak že odvrácen jest nazpět soud, a spravedlnost zdaleka stojí;
nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá průchodu.
15. Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži
bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného
soudu.
16. Když tedy viděl, že není žádného muže, až se užasl, že není
žádného prostředníka. A protož vysvobození jemu způsobilo rámě jeho, a
spravedlnost jeho sama jej zpodepřela.
17. Nebo oblékl spravedlnost jako pancíř, a lebka spasení na hlavě
jeho. Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni, a oděl se horlivostí
jako pláštěm,
18. Aby podlé skutků, aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkům
svým, odměnu nepřátelům svým, i ostrovům odplatu aby dával.
19. I budou se báti na západ jména Hospodinova, a na východu slunce
slávy jeho, když se přivalí jako řeka nepřítel, jejž duch Hospodinův
preč zažene.
20. Neboť přijde k Sionu vykupitel, a k těm, kteříž se odvracují od
přestoupení v Jákobovi, praví Hospodin.