Bible kralická: Izaiáš, 64. kapitola

1. Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory
rozplynouti musily,
2. (Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost
uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové
třásli;
3. Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil
jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;
4. Čehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha
kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.
5. Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách
tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme
hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,
6. Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky
spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti
naše jako vítr zachvacují nás.
7. Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k
tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a
způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.
8. Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel
náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.
9. Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na
nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.
10. Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i
Jeruzalém v pustinu obrácen.
11. Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové
naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest
popléněno.
12. I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi
trápiti budeš?