Bible kralická: Izaiáš, 8. kapitola

1. I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě knihu velikou, a napiš na ní písmem
lidským: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.
2. I vzal jsem sobě za svědky věrné Uriáše kněze, a Zachariáše syna
Jeberechiášova.
3. V tom přistoupil jsem k prorokyni, kteráž počala, a porodila syna.
I řekl mi Hospodin: Dej mu jméno: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.
4. Nebo prvé než bude uměti dítě to volati: Otče můj, matko má, odejme
zboží Damašské a loupeže Samařské lid krále Assyrského.
5. I to ještě mluvil Hospodin ke mně, řka:
6. Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z
Rezina a syna Romeliášova,
7. Protož aj, Pán uvede na ně vody, řeky násilné a mnohé, totiž krále
Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech toků svých,
a půjde nad všecky břehy své.
8. Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a
roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli.
9. Puntujtež se lidé, však potříni budete, (nýbrž pozorujte všickni v
daleké zemi), přepašte se, však potříni budete, přepašte se, však
potříni budete.
10. Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s
námi jest Bůh silný.
11. Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi
výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka:
12. Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se
jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli.
13. Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach
váš.
14. A budeť vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu oběma
domům Izraelským, osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským.
15. I urazí se o to mnozí, a padnou, a potříni budou, aneb zapletouce
se, popadeni budou.
16. Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými.
17. Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu
Jákobova; na něj, pravím, čekati budu.
18. Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v
Izraeli od Hospodina zástupů, kterýž přebývá na hoře Sion.
19. Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích,
kteříž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém
dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?
20. K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho,
v němž není žádné záře,
21. Až by každý toulati se musil, zbědovaný jsa a hladovitý. I stane
se, že se bude, hladovitý jsa, sám v sobě zlobiti, a zlořečiti králi
svému a Bohu svému, buď že zhůru pohledí,
22. Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída
i nátisk v temnostech.