Bible kralická: Jeremiáš, 14. kapitola

1. Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
2. Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na
zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
3. Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro
vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s
nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu
svou.
4. I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé,
proto že deště nebude na zemi.
5. Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy
nebude.
6. A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako
draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
7. Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se
pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
8. Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti
máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na
noclehu?
9. Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže
vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi
vzýváno jest; neopouštějž nás.
10. Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých
nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost
jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
11. Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
12. Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když
obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch
věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
13. Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají
jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na
místě tomto.
14. I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém.
Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k
nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni
prorokují vám.
15. Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu
mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu
nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
16. Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích
Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je,
manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně
nešlechetnost jejich.
17. Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez
přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou
náramně bolestnou.
18. Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj,
tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí
zemí, a lidé toho neznají.
19. Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá?
Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Čekáme-li pokoje, a
aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
20. Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že
jsme hřešili proti tobě.
21. Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň
se, neruš smlouvy své s námi.
22. Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A
zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš?