Bible kralická: Jeremiáš, 15. kapitola

1. Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před
oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode
mne, a nechť jdou pryč.
2. A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin:
Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a
kdo k zajetí, do zajetí.
3. Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a
psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je
sežrala a zkazila.
4. A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa
syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v
Jeruzalémě.
5. Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě
politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede?
6. Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku
svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje.
7. Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu
přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují.
8. Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na
matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle
připadli na to město, i budou zděšeni.
9. Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou,
zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak
jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin.
10. Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice
vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi
zlořečí.
11. I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře?
Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas
ssoužení?
12. Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel?
13. Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po
všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé.
14. A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když
oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.
15. Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a
pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim,
nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění.
16. Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za
radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó
Hospodine Bože zástupů.
17. Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný
sedám, nebo prchlivostí naplnils mne.
18. Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce
zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody
nestálé?
19. Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase
obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od
ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak
neobracej se k nim.
20. Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou.
Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s