Bible kralická: Jeremiáš, 17. kapitola

1. Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého,
vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich,
2. Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich,
pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých.
3. Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v
rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých.
4. A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl
dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš;
nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti
bude.
5. Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a
kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.
6. Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází
dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v
níž se nebydlí.
7. Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest
Hospodin.
8. Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku
pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list
jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce.
9. Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo
vyrozumí jemu?
10. Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych
odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.
11. Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s
křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude
bláznem.
12. Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá.
13. Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť
jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo
opustili pramen vod živých, Hospodina.
14. Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen
budu, ty jsi zajisté chvála má.
15. Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť
již přijde.
16. Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti
nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem
tvým jest.
17. Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.
18. Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem
zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den
trápení, a dvojím setřením setři je.
19. Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto,
skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají,
anobrž ve všech branách Jeruzalémských,
20. A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken
Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány
tyto:
21. Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili
břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.
22. Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla
nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim.
23. (Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji
svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.)
24. Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí
Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den
sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla,
25. Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na
stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich,
muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na
věčnost.
26. I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z
země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce
zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu
Hospodinova.
27. Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a
nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy