Bible kralická: Jeremiáš, 18. kapitola

1. Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2. Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel
slova má.
3. I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.
4. Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z
hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo
hrnčíři udělati.
5. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
6. Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome
Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v
ruce mé, ó dome Izraelský.
7. Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení
vypléním a zkazím, i vyhubím,
8. Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž
bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti
jemu.
9. Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení
vzdělám a vštípím,
10. Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje
hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti
jemu.
11. Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka:
Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás
pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte
cest svých i předsevzetí svých.
12. Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden
každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.
13. Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany,
slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna
Izraelská.
14. Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají
vodami studenými odjinud běžícími?
15. Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je
přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami
cesty neprotřené,
16. Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou;
každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.
17. Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří
pohledím na ně v čas bídy jejich.
18. I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost;
neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od
proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova
jeho.
19. Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.
20. Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají?
Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se
přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.
21. Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně
zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži
jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v
boji.
22. Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko
náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám
mým;
23. Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení.