Bible kralická: Jeremiáš, 20. kapitola

1. Tedy slyšev Paschur syn Immerův, kněz, kterýž byl přední správce v
domě Hospodinově, Jeremiáše prorokujícího o těch věcech,
2. Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vězení v bráně
Beniaminově hořejší, kteráž byla při domě Hospodinově.
3. Stalo se pak nazejtří, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení, že
řekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor
missabib.
4. Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i
na všecky přátely tvé, kteříž padnou od meče nepřátel svých, načež oči
tvé hleděti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále
Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a mečem je pobije.
5. Vydám i všelijaké bohatství města tohoto, a všecko úsilé jeho, i
všelijakou věc drahou jeho, i všecky poklady králů Judských vydám v
ruku nepřátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do
Babylona.
6. Ty pak Paschur i všickni, kteříž bydlí v domě tvém, půjdete do
zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umřeš, i tam pochován budeš
ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživě.
7. Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl
nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se
mi posmívá.
8. Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu
křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu
každého dne.
9. I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu
jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých,
jehož snažuje se zdržeti, však nemohu,
10. Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících:
Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti
přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden
bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.
11. Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteříž
mne stihají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo
se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude.
12. Protož ó Hospodine zástupů, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž
spatřuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi,
tobě zajisté zjevil jsem při svou.
13. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z
ruky nešlechetných.
14. Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne
matka má, ať není požehnaný.
15. Zlořečený ten muž, kterýž zvěstoval otci mému, chtěje zvláštně
obradovati jej, řka: Narodiloť se dítě pohlaví mužského.
16. A nechť jest ten muž podobný městům, kteráž podvrátil Hospodin, a
neželel; nebo slyšel křik v jitře, a provyskování v čas polední.
17. Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem
mým, a život její věčně těhotný.
18. Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a