Bible kralická: Jeremiáš, 36. kapitola

1. Stalo se pak léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského,
stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2. Vezmi sobě knihu, a zapiš do ní všecka slova, kteráž jsem mluvil
tobě proti Izraelovi, a proti Judovi, i všechněm národům od toho dne,
jakž jsem mluvíval s tebou, ode dnů Joziášových, až do dne tohoto,
3. Zdali aspoň uslyšíce dům Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím
učiniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil
nepravost jejich a hřích jejich.
4. Protož zavolal Jeremiáš Bárucha syna Neriášova, i sepsal Báruch do
knihy z úst Jeremiášových všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil
jemu.
5. Potom přikázal Jeremiáš Báruchovi, řka: Já zápověd maje, nemohu
jíti do domu Hospodinova.
6. Protož jdi ty, a čti v knize této, což jsi napsal z úst mých, slova
Hospodinova, při přítomnosti lidu v domě Hospodinově, v den postu, též
také při přítomnosti všech Judských, kteříž by se z měst svých sešli,
čti je,
7. Zda by snad poníženě a pokorně modléce se před Hospodinem, i
navrátili by se jeden každý z cesty své zlé; neboť jest veliký hněv a
prchlivost, v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto.
8. I učinil Báruch syn Neriášův všecko, jakž přikázal jemu Jeremiáš
prorok, čta v knize té slova Hospodinova v domě Hospodinově.
9. Stalo se pak léta pátého za Joakima syna Joziášova, krále Judského,
měsíce devátého, že vyhlásili půst před Hospodinem všemu lidu v
Jeruzalémě, a všemu lidu, kteříž se byli sešli z měst Judských do
Jeruzaléma.
10. I četl Báruch z knihy slova Jeremiášova v domě Hospodinově, v
pokoji Gemariáše syna Safanova, písaře, na síni hořejší, u dveří brány
domu Hospodinova nové, při přítomnosti všeho lidu.
11. Když pak vyslyšel Micheáš syn Gemariášův, syna Safanova, všecka
slova Hospodinova z té knihy,
12. Hned šel do domu královského, do pokoje kancléřova, a aj, tam
všecka knížata seděla: Elisama ten kancléř, a Delaiáš syn Semaiášův, a
Elnatan syn Achborův, a Gemariáš syn Safanův, a Sedechiáš syn
Chananiášův, i všecka knížata.
13. A oznámil jim Micheáš všecka slova, kteráž slyšel, když četl
Báruch v knize při přítomnosti lidu.
14. Protož poslala všecka knížata k Báruchovi Judu syna Netaniášova,
syna Selemiášova, syna Chuzova, aby řekl: Tu knihu, v níž jsi četl při
přítomnosti lidu, vezmi do ruky své a poď. I vzal Báruch syn Neriášův
tu knihu do ruky své, a přišel k nim.
15. Kteříž řekli jemu: Seď medle a čti ji před námi. I četl Báruch
před nimi.
16. Stalo se pak, když uslyšeli všecka slova ta, že předěšeni byli
všickni, a řekli Báruchovi: Jistotně oznámíme králi všecka slova tato.
17. Potom otázali se Bárucha, řkouce: Oznam již nám, jak jsi všecka
slova ta sepsal z úst jeho?
18. Jimž řekl Báruch: Z úst svých pravil mi všecka slova tato, a já
psal jsem na knihách černidlem.
19. Tedy řekla ta knížata Báruchovi: Jdi schovej se ty i Jeremiáš, ať
žádný neví, kde jste.
20. Potom vešli k králi na síň, když tu knihu schovati dali v pokoji
Elisama kancléře, a oznámili králi všecka slova ta.
21. I poslal král Judu, aby vzal tu knihu. Kterýžto vzal ji z pokoje
Elisama kancléře, a četl ji Juda při přítomnosti krále, a při
přítomnosti všech knížat stojících před králem.
22. Král pak seděl v domě, v němž v zimě býval, měsíce devátého, a na
ohništi před ním hořelo.
23. Tedy stalo se, jakž jen přečtl Juda tři listy neb čtyři, že
pořezal ji škriptorálem, a házel na oheň, kterýž byl na ohništi, až
shořela všecka kniha ta ohněm tím, kterýž byl na ohništi.
24. Ale neulekli se, aniž roztrhl roucha svá král a všickni služebníci
jeho, kteříž slyšeli všecka slova ta.
25. Nýbrž ještě když Elnatan a Delaiáš a Gemariáš přimlouvali se k
králi, aby nepálil té knihy, tedy neuposlechl jich.
26. Ale přikázal král Jerachmeelovi synu královu, a Saraiášovi synu
Azrielovu, a Selemiášovi synu Abdeelovu, aby jali Bárucha písaře a
Jeremiáše proroka. Ale skryl je Hospodin.
27. Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, když spálil král tu
knihu a slova, kteráž byl sepsal Báruch z úst Jeremiášových, řkoucí:
28. Vezmi sobě zase knihu jinou, a napiš na ní všecka slova první,
kteráž byla v té knize prvnější, kterouž spálil Joakim král Judský.
29. O Joakimovi pak králi Judském rci: Takto praví Hospodin: Ty jsi
spálil knihu tuto, pravě: Proč jsi psal v ní, řka: Jistotně přitáhne
král Babylonský, a zkazí zemi tuto, a vyhladí z ní lidi i hovada?
30. Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském: Nebude
míti, kdo by seděl na stolici Davidově, a tělo jeho mrtvé bude
vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci.
31. Nebo trestati budu na něm, a na semeni jeho, i na služebnících
jeho nepravost jejich, a uvedu na ně, a na obyvatele Jeruzalémské, i
na muže Judské všecko to zlé, o kterémž jsem mluvíval jim, a
neposlouchali.
32. I vzal Jeremiáš knihu jinou, a dal ji Báruchovi synu Neriášovu,
písaři, kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy,
kterouž byl spálil Joakim král Judský ohněm. A ještě přidáno jest k
těm slovům mnoho těm podobných.