Bible kralická: Jeremiáš, 38. kapitola

1. Slyšel pak Sefatiáš syn Matanův, a Gedaliáš syn Paschurův, a Juchal
syn Selemiášův, a Paschur syn Malkiášův slova, kteráž Jeremiáš mluvil
ke všemu lidu, řka:
2. Takto praví Hospodin: Kdo by zůstal v městě tomto, zahyne mečem,
hladem aneb morem, ale kdož by vyšel k Kaldejským, že bude živ, a že
bude míti život svůj místo kořisti, a živ zůstane.
3. Takto praví Hospodin: Jistotně vydáno bude město toto v ruku vojska
krále Babylonského, a vezme je.
4. Protož řekla ta knížata králi: Nechť jest usmrcen muž ten, poněvadž
zemdlívá ruce mužů bojovných, pozůstalých v městě tomto, i ruce všeho
lidu, mluvě jim slova taková; nebo muž ten nikoli neobmýšlí pokoje
lidu tomuto, ale zlé.
5. Tedy řekl král Sedechiáš: Aj, v ruce vaší jest, neboť král zhola
nic nemůže proti vám.
6. I vzali Jeremiáše, kterýž byl v síni stráže, a uvrhli jej do jámy
Malkiášovy, syna králova, a spustili Jeremiáše po provazích. V té pak
jámě nebylo nic vody, ale bláto, tak že Jeremiáš tonul v tom blátě.
7. Ale jakž uslyšel Ebedmelech Mouřenín, dvořan, kterýž byl v domě
královském, že dali Jeremiáše do té jámy, (král pak seděl v bráně
Beniaminské),
8. Hned vyšel Ebedmelech z domu královského, a mluvil s králem, řka:
9. Pane můj, králi, zle učinili muži tito všecko, což učinili
Jeremiášovi proroku, že jej uvrhli do té jámy; neboť by byl umřel i na
prvním místě hladem, poněvadž již není žádného chleba v městě.
10. Protož poručil král Ebedmelechovi Mouřenínu, řka: Vezmi s sebou
odsud třidceti mužů, a vytáhni Jeremiáše proroka z té jámy, prvé než
by umřel.
11. Tedy vzal Ebedmelech ty muže s sebou, a všel do domu královského
pod pokladnici, a nabral starých hadrů strhaných, hadrů, pravím,
zkažených, kteréž spustil k Jeremiášovi do té jámy po provazích.
12. A řekl Ebedmelech Mouřenín Jeremiášovi: Nu, podlož ty staré,
strhané hadry a zkažené pod paže rukou svých s provazy. I učinil tak
Jeremiáš.
13. Takž vytáhli Jeremiáše po provazích, a dobyli jej z té jámy. I
seděl Jeremiáš v síni stráže.
14. Potom poslav král Sedechiáš, vzal Jeremiáše proroka k sobě do
třetího průchodu, kterýž byl při domu Hospodinovu, a řekl král
Jeremiášovi: Zeptám se tebe na něco, netaj přede mnou ničehož.
15. I řekl Jeremiáš Sedechiášovi: Oznámím-liť, zdaliž mne konečně
neusmrtíš? A poradím-liť, neuposlechneš mne.
16. Tedy přisáhl král Sedechiáš Jeremiášovi tajně, řka: Živť jest
Hospodin, kterýž učinil nám život tento, že tě neusmrtím, aniž tě
vydám v ruku mužů těch, kteříž hledají bezživotí tvého.
17. I řekl Jeremiáš Sedechiášovi: Takto praví Hospodin Bůh zástupů,
Bůh Izraelský: Jestliže dobrovolně vyjdeš k knížatům krále
Babylonského, i duše tvá živa bude, i město toto nebude vypáleno
ohněm, a tak živ zůstaneš ty i dům tvůj.
18. Jestliže pak nevyjdeš k knížatům krále Babylonského, jistě že
vydáno bude město toto v ruku Kaldejských, a vypálí je ohněm, ano i ty
neznikneš ruky jejich.
19. Tedy řekl král Sedechiáš Jeremiášovi: Velmi se bojím Židů, kteříž
ustoupili k Kaldejským, aby mne snad nevydali v ruku jejich, i učinili
by sobě ze mne posměch.
20. Ale Jeremiáš řekl: Nevydadí. Uposlechni, prosím, hlasu
Hospodinova, o kterémž já mluvím tobě, a bude dobře tobě, i duše tvá
živa bude.
21. Jestliže pak nebudeš chtíti vyjíti, toto jest slovo to, kteréž mi
ukázal Hospodin,
22. Že aj, všecky ženy, kteréž pozůstaly v domě krále Judského,
přivedeny budou knížatům krále Babylonského, a samyť říkati budou:
Nabádaliť jsou tě, a obdrželi na tobě ti, kteříž tě troštovali
pokojem; uvázlyť v bahně nohy tvé, a nazpět obráceny.
23. Všecky také manželky tvé i syny tvé dovedou k Kaldejským, i ty sám
neznikneš ruky jejich, ale rukou krále Babylonského jat budeš, a město
toto vypálíš ohněm,
24. Tedy řekl Sedechiáš Jeremiášovi: Žádný ať neví o věcech těchto,
abys neumřel.
25. Pakli uslyšíce knížata, že jsem mluvil s tebou, přišli by k tobě,
a řekliť by: Oznam medle nám, cos mluvil s králem, netaj před námi, a
neusmrtíme tě, a co mluvil s tebou král?
26. Tedy rci jim: Předkládal jsem poníženou a pokornou prosbu svou
před krále, aby mne nedal zase voditi do domu Jonatanova, abych tam
neumřel.
27. I sešla se všecka knížata k Jeremiášovi, aby se ho tázali.
Kterýžto oznámil jim podlé toho všeho, jakž přikázal král. Takž mlčkem
odešli od něho, když nebylo slyšeti o té věci.