Bible kralická: Jeremiáš, 6. kapitola

1. Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v
Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti
zlé od půlnoci, a potření veliké.
2. Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.
3. Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany
vůkol, spase každý místo své.
4. Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda
nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní.
5. Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její.
6. Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte
proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti
musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho.
7. Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou.
Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i
bití.
8. Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe,
abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou.
9. Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný
kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno
zbírá do putny.
10. Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané
jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají
v posměchu, a nemají líbosti v něm.
11. Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v
sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromážděnímládenců,
ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem.
12. A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu
ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin.
13. Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni
napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni
napořád provodí faleš.
14. A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj,
ješto není žádného pokoje.
15. Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co
styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou
mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
16. Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a
vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a
naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.
17. Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na
zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati.
18. Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje
mezi nimi.
19. Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich,
proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají.
20. K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země
daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné.
21. Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a
zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a
zahynou.
22. Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ
veliký povstane od končin země.
23. Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas
jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní
jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská.
24. Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí
nás, a bolest jako rodičku.
25. Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a
strach jest vůkol.
26. Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v
kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle
přitáhne zhoubce na nás.
27. Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a
zkušoval cesty jejich.
28. Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač,
jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou.
29. Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje
zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny.
30. Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.