Bible kralická: Jeremiáš, 8. kapitola

1. V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti
knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů
Jeruzalémských z hrobů jejich,
2. A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému,
kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž
hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou
místo hnoje na svrchku země.
3. I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž
pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli
pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů.
4. Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli
povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti?
5. Proč se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením věčným? Chytají
se lsti, a nechtí se navrátiti.
6. Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo
by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k
běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji.
7. Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i
vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu
Hospodinova.
8. Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě
nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí.
9. Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem
Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich?
10. A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je
opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali
se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
11. Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj,
pokoj, ješto není žádného pokoje.
12. Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co
ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v
čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
13. Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na
vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám
jim, odjato bude.
14. Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a
odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou
jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu.
15. Čekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza.
16. Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných
jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko,
což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm.
17. Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic
neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin.
18. Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé
jest.
19. Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali
Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne
popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců?
20. Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni.
21. Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí
podjalo mne.
22. Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam?
Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?