Bible kralická: Joel, 1. kapitola

1. Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu:
2. Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li
se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich?
3. Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak
jejich rodině potomní.
4. Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po
kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli
chroustové.
5. Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno,
proto že odtržen jest mest od úst vašich.
6. Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové
zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví.
7. Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela
obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich.
8. Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své.
9. Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží,
služebníci Hospodinovi.
10. Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest,
olej zhynul.
11. Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo
zahynula žeň polní.
12. Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i
palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od
synů lidských.
13. Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte
a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do
domu Boha vašeho suché ani mokré oběti.
14. Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky
obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu:
15. Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a
jako poplénění od Všemohoucího přichází.
16. Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé
a plésání.
17. Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou
obilnice; nebo vyschlo obilé.
18. Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají
žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou.
19. K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a
plamen popálil všecka dříví polní.
20. Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové
vod, a oheň sežral pastviska na poušti.