1. I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé, řkoucí:
2. Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a kaž proti němu to, což
já poroučím tobě.
3. Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak
Ninive město velmi veliké, cesty tří dnů.)
4. A jakž počal byl Jonáš jíti po městě cestou dne jednoho a volati,
pravě: Po čtyřidcíti dnech Ninive vyvráceno bude,
5. Tedy uvěřili Ninivitští Bohu, a vyhlásivše půst, oblékli se v žíně,
od největšího z nich až do nejmenšího z nich.
6. Nebo jakž došla ta řeč krále Ninivitského, vstav s trůnu svého,
složil s sebe oděv svůj, a přioděv se žíní, seděl v popele.
7. A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat
svých, takto řka: Lidé i hovada, volové i ovce, neokoušejte ničeho,
nepaste se, ani vody nepíte.
8. Ale přiodějte se žíněmi lidé i hovada, a volejte k Bohu horlivě, a
odvrať se jeden každý od cesty své zlé, i loupeže, kteráž jest v rukou
jeho.
9. Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Bůh; neodvrátí-li
se, pravím, od prchlivosti hněvu svého, abychom nezahynuli.
10. I viděl Bůh skutky jejich, že se odvrátili od cesty své zlé, a
lítost měl Bůh nad tím zlým, kteréž řekl učiniti jim. A neučinil.