Bible kralická: Kazatel, 12. kapitola

1. A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než
nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich
zalíbení;
2. Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se
hustí oblakové po dešti;
3. V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se
muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti,
kteříž vyhlédají z oken,
4. A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k
hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu;
5. Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude
mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo
béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící;
6. Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá,
a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad
studnicí,
7. A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k
Bohu, kterýž jej dal.
8. Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost.
9. Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a
rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví.
10. Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal,
což pravého jest, a slova věrná.
11. Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů,
kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.
12. A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání
knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.
13. Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho
ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.
14. Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou,
buďto dobrou, buďto zlou.