Bible kralická: Leviticus, 13. kapitola

1. Mluvil také Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka:
2. Člověk ješto by na kůži těla jeho byla nějaká oteklina aneb
prašivina, aneb poškvrna pobělavá, a bylo by na kůži těla jeho něco
podobného k ráně malomocenství: tedy přiveden bude k Aronovi knězi,
aneb k některému z synů jeho kněží.
3. I pohledí kněz na ránu, kteráž jest na kůži těla jeho. Jestliže
chlupové na té ráně zbělejí, a ta rána bude-li na pohledění hlubší
nežli jiná kůže těla jeho, rána malomocenství jest. Když tedy spatří
ji kněz, za nečistého vyhlásí jej.
4. Pakli by poškvrna pobělavá byla na kůži těla jeho, a rána ta nebyla
by hlubší nežli jiná kůže, a chlupové její nezběleli by: tedy rozkáže
zavříti kněz majícího takovou ránu za sedm dní.
5. Potom pohledí na něj kněz v den sedmý, a jestli rána ta zůstává tak
před očima jeho a nerozmáhá se po kůži: tedy rozkáže ho zavříti kněz
po druhé za sedm dní.
6. I pohledí na ni kněz v den sedmý po druhé, a jestliže ta rána
pozčernalá bude, a nerozmohla by se po kůži: tedy za čistého vyhlásí
ho kněz, nebo prašivina jest. I zpéře roucha svá a čistý bude.
7. Pakliť by se dále rozmohla ta prašivina po kůži jeho, již po
ukázání se knězi k očištění svému, tedy ukáže se znovu knězi.
8. I pohledí na něj kněz, a jestliže se rozmohla ta prašivina po kůži
jeho, za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo malomocenství jest.
9. Rána malomocenství když bude na člověku, přiveden bude k knězi.
10. I pohledí na něj kněz, a bude-li oteklina bílá na kůži, až by
učinila chlupy bílé, byť pak i zdravé maso bylo na té oteklině:
11. Malomocenství zastaralé jest na kůži těla jeho. Protož za
nečistého vyhlásí jej kněz, a nedá ho zavříti, nebo zjevně nečistý
jest.
12. Jestliže by se pak vylilo malomocenství po kůži, a přikrylo by
malomocenství všecku kůži nemocného, od hlavy jeho až do noh jeho,
všudy kdež by kněz očima viděti mohl:
13. I pohledí na něj kněz, a přikrylo-li by malomocenství všecko tělo
jeho, tedy za čistého vyhlásí nemocného. Nebo všecka ta rána v bělost
se změnila, protož čistý jest.
14. Ale kdykoli ukáže se na ní živé maso, nečistý bude.
15. I pohledí kněz na to živé maso a vyhlásí jej za nečistého, nebo to
maso živé nečisté jest, malomocenství jest.
16. Když by pak odešlo zase maso živé a změnilo by se v bělost, tedy
přijde k knězi.
17. A vida kněz, že obrátila se rána ta v bělost, za čistou vyhlásí
ji; čistá jest.
18. Když by pak byl na kůži těla vřed, a byl by zhojen,
19. Byla-li by na místě vředu toho oteklina bílá, aneb poškvrna
pobělavá a náryšavá, tedy ukázána bude knězi.
20. A vida kněz, že na pohledění to místo jest nižší nežli jiná kůže,
a chlupové na něm by zběleli, za nečistého vyhlásí jej kněz. Rána
malomocenství jest, kteráž na vředu vyrostla.
21. Pakli, když pohledí na ni kněz, uzří, že chlupové nezběleli na
něm, a není nižší nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalé místo, tedy
zavře ho kněz za sedm dní.
22. Pakliť by šíře se rozmáhala po kůži, za nečistého vyhlásí jej
kněz; rána malomocenství jest.
23. Pakli by ta poškvrna pobělavá zůstávala na místě svém, a
nerozmáhala by se, znamení toho vředu jest; protož za čistého vyhlásí
jej kněz.
24. Tělo, na jehož kůži byla by spálenina od ohně, a po zhojení té
spáleniny zůstala by poškvrna pobělavá a náryšavá, anebo bílá toliko:
25. Pohledí na ni kněz, a jestliže chlupové na ní zběleli, a lsknou
se, způsob také její jest hlubší nežli jiné kůže vůkol: malomocenství
jest, kteréž zrostlo na spálenině; protož za nečistého vyhlásí jej
kněz, nebo rána malomocenství jest.
26. Pakli uzří kněz, an na poškvrně pobělavé není žádného chlupu
bílého, a že nižší není nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalá,
poručí ho zavříti kněz za sedm dní.
27. I pohledí na ni kněz dne sedmého. Jestliže se více rozmohla po
kůži, tedy za nečistého vyhlásí jej; nebo rána malomocenství jest.
28. Pakli bělost lsknutá na svém místě zůstávati bude, a nerozmůže se
po kůži, ale bude pozčernalá: zprýštění od spáleniny jest; za čistého
vyhlásí jej kněz, nebo šrám spáleniny jest.
29. Byla-li by pak rána na hlavě aneb na bradě muže neb ženy,
30. Tedy pohledí kněz na tu ránu, a jestliže způsob její bude hlubší
nežli jiná kůže, a bude na ní vlas prožlutlý a tenký: tedy za
nečistého vyhlásí jej kněz, nebo poškvrna černá jest; malomocenství na
hlavě aneb na bradě jest.
31. Když pak pohledí kněz na ránu poškvrny černé a uzří, že způsob
její není hlubší nežli jiná kůže, a že není vlasu černého na ní:
zavříti dá kněz majícího ránu poškvrny černé za sedm dní.
32. I pohledí kněz na tu ránu dne sedmého, a aj, nerozmohla se ta
poškvrna černá, a není vlasu žlutého na ní, a způsob té poškvrny černé
není hlubší nežli kůže:
33. Tedy oholen bude člověk ten, ale poškvrny té černé nedá holiti. I
dá zavříti kněz majícího tu poškvrnu za sedm dní po druhé.
34. I pohledí kněz na poškvrnu černou dne sedmého, a jestliže se
nerozmohla poškvrna černá dále po kůži, a místo její není-li hlubší
nežli jiná kůže: za čistého vyhlásí ho kněz, i zpéře roucha svá a
čistý bude.
35. Pakli by se dále rozmohla poškvrna ta černá po kůži, již po
očištění jeho,
36. Tedy pohledí na ni kněz, a uzří-li, že se dále rozmohla ta
poškvrna černá po kůži, nebude více šetřiti vlasu žlutého; nečistý
jest.
37. Pakli poškvrna černá tak zůstává před očima jeho, a černý vlas
vzrostl by na ní, tedy zhojena jest ta poškvrna černá; čistý jest, a
za čistého vyhlásí jej kněz.
38. Když by na kůži těla muže aneb ženy byly poškvrny, totiž poškvrny
pobělavé,
39. I pohledí kněz, a jestliže budou na kůži těla jejich poškvrny
bílé, pozčernalé, tedy poškvrna bílá jest, kteráž na kůži zrostla;
čistý jest.
40. Muž, z jehož by hlavy vlasové slezli, lysý jest a čistý jest.
41. Jestliže pak po jedné straně obleze hlava jeho, nálysý jest a
čistý jest.
42. Pakli na té lysině, aneb na tom oblysení byla by rána bílá a
ryšavá, tedy malomocenství zrostlo na lysině jeho, aneb na oblysení
jeho.
43. I pohledí na něj kněz, a uzří-li oteklinu rány bílou a ryšavou na
lysině jeho, aneb na oblysení jeho, jako způsob malomocenství na kůži
těla:
44. Člověk malomocný jest a nečistý jest. Bez meškání za nečistého
vyhlásí jej kněz, nebo na hlavě jeho jest malomocenství jeho.
45. Malomocný pak, na němž by ta rána byla, bude míti roucho roztržené
a hlavu odkrytou a ústa zastřená, a Nečistý, nečistý jsem! volati
bude.
46. Po všecky dny, v nichž ta rána bude na něm, za nečistého jmín
bude; nebo nečistý jest. Sám bydliti bude, vně za stany bude přebývání
jeho.
47. Když by pak na rouchu byla rána malomocenství, buď na rouchu
soukenném aneb na rouchu lněném,
48. Buď na osnově aneb na outku ze lnu aneb z vlny, buď na kůži aneb
na každé věci kožené,
49. A byla by ta rána zelená neb náryšavá na rouchu aneb na kůži, aneb
na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené: rána
malomocenství jest, ukázána bude knězi.
50. I pohledí kněz na tu ránu, a dá zavříti tu věc mající ránu za sedm
dní.
51. A pohledě na tu ránu dne sedmého, uzří-li, že se dále rozmohla ta
rána na rouchu, neb po osnově anebo po outku, aneb na kůži, k čemuž by
jí koli užíváno bylo: rána ta malomocenství rozjídavá jest, věc
nečistá jest.
52. I spálí to roucho aneb osnovu, aneb outek z vlny neb ze lnu, aneb
jakoukoli nádobu koženou, na níž by byla rána ta; nebo malomocenství
škodlivé jest, protož ohněm spáleno bude.
53. Pakli pohledě kněz, uzřel by, že se nerozmohla rána ta na rouchu,
aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené:
54. Rozkáže kněz, aby zeprali tu věc, na níž byla by rána, i káže ji
zavříti za sedm dní po druhé.
55. I pohledí kněz po zeprání té věci na ránu. Jestliže nezměnila rána
barvy své, byť se pak nerozmohla dále, předce nečistá jest. Ohněm
spálíš ji; nebo rozjídavá věc jest na vrchní neb spodní straně její.
56. Pakli pohledě kněz, uzřel by, an pozčernala rána po zeprání svém,
odtrhne ji od roucha aneb od kůže, aneb od osnovy, aneb od outku.
57. Jestliže se pak ukáže ještě na rouchu aneb na osnově, aneb na
outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, malomocenství rozjídající se