Bible kralická: Leviticus, 20. kapitola

1. Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2. Synům také Izraelským díš: Kdo by koli z synů Izraelských a z
příchozích, kteříž by byli pohostinu v Izraeli, dal z semene svého
modle Moloch, smrtí umře. Lid země té kamením jej uhází.
3. Nebo já postavím tvář svou proti takovému, a vyhladím ho z
prostředku lidu jeho, proto že z semene svého dal modle Moloch, a tak
zprznil svatyni mou, a poškvrnil jména svatosti mé.
4. Jestliže by pak lid země té všelijak přehlídal to na člověku tom,
kterýž by dal z semene svého modle Moloch, a nezahubil by ho:
5. Tedy já postavím tvář svou proti muži tomu a proti čeledi jeho, a
vyhladím ho i všecky, kteříž smilníce, odcházeli po něm, aby smilnili,
následujíce Molocha, z prostředku lidu jeho.
6. Duše, kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům, aby smilnila,
postupujíc po nich: postavím tvář svou proti duši té, a vyhladím ji z
prostředku lidu jejího.
7. A protož posvěťte se a buďte svatí, nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
8. A ostříhejte ustanovení mých, a čiňte je: Já jsem Hospodin
posvětitel váš.
9. Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své, smrtí umře. Otci
svému a matce své zlořečil, krev jeho bude na něm.
10. Muž, pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou něčí, že
zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umře cizoložník ten i
cizoložnice.
11. A kdož by koli obcoval s ženou otce svého, hanbu otce svého
odkryl. Smrtí umrou oba dva, krev jejich bude na ně.
12. Kdož by pak obcoval s nevěstou svou, smrtí umrou oba dva. Mrzkosti
se dopustili, krev jejich bude na ně.
13. A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost
učinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich bude na ně.
14. A kdož by vzal ženu a matku její nešlechetnost jest. Ohněm spálí i
jej i je, aby nebylo nešlechetností u prostřed vás.
15. Kdož by pak obcoval s hovadem, smrtí umře, a hovado zabijete.
16. Tolikéž žena, kteráž by přistoupila k některému hovadu, aby
obcovala s ním, zabiješ ji i to hovado. Smrtí umrou, krev jejich bude
na ně.
17. Kdož by koli vezma sestru svou, dceru otce svého, aneb dceru matky
své, viděl by hanbu její, a ona také viděla by hanbu jeho, mrzkost
jest. Protož vyhlazeni budou před očima synů lidu svého; nebo hanbu
sestry své odkryl, nepravost svou ponese.
18. A kdož by koli spal s ženou v její nemoci a obnažil by hanbu její,
a tok její by odkryl, i ona ukázala by krvotok svůj: vyhlazeni budou
oba z prostředku lidu svého.
19. Hanby sestry matky své a sestry otce svého neodkryješ. Nebo kdož
by to učinil, krevní přítelkyni svou by obnažil; protož nepravost svou
ponesou.
20. Kdož by pak spal s ženou strýce svého, hanbu strýce svého odkryl.
Ponesou hřích svůj, bez dětí zemrou.
21. Tolikéž kdož by vzal manželku bratra svého, mrzkost jest. Hanbu
bratra svého obnažil, protož bez dětí budou.
22. Ostříhejtež tedy všech ustanovení mých a všech soudů mých, a čiňte
je, aby nevyvrátila vás země, do níž já uvozuji vás, abyste v ní
bydlili.
23. Aniž choďte v ustanoveních národu toho, kterýž já vyvrhu od tváři
vaší; nebo všecky ty věci činili, a měl jsem je v ošklivosti.
24. Vám jsem pak řekl: Vládnouti budete zemí jejich, a já dám ji vám,
abyste ji dědičně obdrželi, zemi tekoucí mlékem a strdí. Já jsem
Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás oddělil od jiných národů.
25. Protož vy mějte rozdíl mezi hovadem čistým a nečistým, a mezi
ptákem čistým a nečistým, a nepoškvrňujte duší svých hovady a
ptactvem, a tím vším, což se plazí po zemi, kteréž jsem já vám
oddělil, abyste je měli za nečisté.
26. Ale budete mi svatí; nebo svatý jsem já Hospodin, a oddělil jsem
vás od jiných národů, abyste byli moji.
27. Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího,