Bible kralická: Leviticus, 24. kapitola

1. Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2. Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého,
vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.
3. Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely
od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení
věčné v národech vašich.
4. Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.
5. A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč
bude ze dvou desetin efi.
6. A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před
Hospodinem.
7. Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten
kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.
8. Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem
vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou.
9. I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě
svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových
právem věčným.
10. Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským,
mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s
mužem Izraelským.
11. I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy
přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera
Dabri, z pokolení Dan.)
12. A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže
učiniti.
13. Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
14. Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž
slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.
15. Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu
svému, poneseť hřích svůj.
16. Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko
shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný,
když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.
17. Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.
18. Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.
19. Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil,
tak se staň jemu:
20. Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil
na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.
21. Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka,
umře.
22. Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu
stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
23. Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho
ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové
Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.