Bible kralická: Leviticus, 7. kapitola

1. Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.
2. Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za
vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.
3. Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva
přikrývající.
4. Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a
branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.
5. I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za
provinění jest.
6. Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě
svatém jedena bude; svatá svatých jest.
7. Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti
budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude.
8. Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti
zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude.
9. Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což
na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje,
přináležeti bude.
10. Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm
synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému.
11. Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:
12. Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět
chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem
pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými.
13. Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět
chvály pokojných obětí svých.
14. A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu
obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil
krví té oběti pokojné.
15. Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den
obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.
16. Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou,
tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z
toho, tedy na druhý den jísti se bude.
17. Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm
spáleno bude.
18. Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť
příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost
bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.
19. Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale
ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci
jísti.
20. Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest
Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk
ten z lidu svého.
21. A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď
hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z
oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude
člověk ten z lidu svého.
22. Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
23. Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z
ovce, aneb z kozy nebudete jísti.
24. Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k
všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.
25. Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk
v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z
lidu svého.
26. Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z
ptactva, buď z hovada.
27. Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu
svého.
28. Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
29. Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou
Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.
30. Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím
přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.
31. Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i
synům jeho.
32. A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.
33. Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a
tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho.
34. Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem
od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi
knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.
35. Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých
obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal
k vykonávání kněžství Hospodinu,
36. Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal,
dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.
37. Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za
vinu, a posvěcování i obětí pokojných,
38. Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovina hoře Sinai toho dne, když
přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti
Sinai.